Fuj, Len, to je moje noční můra, že mi děti vypadnou z lanovky. Mně stačilo, když jelo jedno dítě s tatínkem, který nevypadl, ale neustále se otáčel, gestikuloval, ukazoval na lyžaře pod sebou, aby děti okoukaly styl apod. A když byly jako malé v lyžařské škole, tak jsem uvažovala, jak jezdí teda nahoru, když to byla skupinová výuka, a pak jsem viděla, jak je strkají po třech nebo i čtyřech vždycky k nějakému single dospělému, to jsem si na to musela zakázat myslet, i když nějak vnitřně tuším, že děti jsou v takových situacích pudově sebezáchovné a nikterak "nevystrájají".

Stala se mi teda horší věc, shodou okolností taky vyplynuvší z tatínkovy představy o schopnostech svých dětí, ale tu sem psát nebudu. Dobře to dopadlo tehdy.

"P*ča", co zastavila vlek, z toho mám ale fakt ujímání.