Moje největší zklamání je jakým způsobem se rodiče mého manžela postavili ke své funkci babičky a dědy.
Pocházím totiž z rodiny, kde si byli všichni velice blízcí a podpora na každodenní bázi byla naprosto normální. Bohužel jsou všichni již po smrti. Byli by skvělí milující prarodiče.
Manželova rodina funguje tak, že se vídají několikrát do roka a řeší neosobní věci. V podstatě ti lidé o sobě ani nic moc nevědí. S dětmi se jim stačí vyfotit 1x za 6 měsíců a koupit jim jeden pytlík bonbonů a tím jejich starost končí.
Dopadlo to tak, že samozřejmě děti k nim nemají žádný vztah.
Nyní, když si najednou tchýně uvědomila, že zaspala dobu a chce si děti vzít na výlet dokonce i tak často jako 1x za 3 měsíce, tak se hrozně diví, že s ní nikam jet nechtějí.