U nás se hádáme o psy.
Psy chceme do péče oba, děti do péče nechceme ani jeden.



Těch hlášek bylo, škoda, že jsem si je nepsala, hodně jsem jich zapomněla.
Z těch, co si teď vybavím.

"Mami, proč, jsi mi nevyfotila dinosaury. Teď už je neuvidím"
"Proč neuvaříš něco, co umíš. Třeba špagety s kečupem" - byla kachna s plnou polní
ke kouřící mamince s kočárkem "ta paní kouří, to brzo umře a to mimino taky"
"mami až umřeš, tak si budu věšet bundu na tvůj věšák"
"budeme si dělat to malý kulatý na hovínku" - chtěl si opékat buřty na ohni
"houpy, houpy, čičí mňam mňam, mimičičí tyty" - houpy houpy, kočky snědly kroupy, koŤata se hněvala.
Děda ve dvoře potkal bezprizorní dítě, otázku "kde máš rodiče" odpovědělo "jsou v ložnici a houpou se"

A kdy jsem se fakt styděla. Seděli jsme v partě v hnusný hospodě a ládovaly děti vším možným, aby chvilku vydržely. JEdno dítě si stouplo a povídá, tak a teď se nepiju a poblinkám se" a napilo se a pozvracelo se přes celý stůl.