Já to chápu tak, že si život (radost ze života) nemáme odkládat na později, až dostuduju, vyrostou děti, omluví se ten druhý...

Neumím si moc představit, že když někdo ví, že asi umře, že by chování nezměnil.
Já přestala být nesmrtelná, když byly synovi tři. Uspořádala jsem papíry, sepsala manželovi, kam a kdy chodí syn k doktorům (měl spoustu problémů) a donutila ho, aby se naučil s ním cvičit rehabilitační cviky. Taky jsem ho manipulovala k tomu, aby si spolu vytvořili vztah. Syn měl do té doby radši dědu. A já plánovala rozvod.
Taky jsem se naučila oceňovat drobné radosti života.