U nás žádná výslovná očekávání nebyla sdělována, jen jednou se babička nějak zmínila, že jsem chytrá holčička a mohla bych být lékař (a třeba ji i vyléčit) nebo právník (to nevím proč, asi si s tím spojovala hodně peněz). Bylo mi asi 7 a řekla jsem jí, že právník nikdy, protože by mně určitě nějaký zločinec zabil (měla jsem v té době právníky spojené jen se soudci nebo obhájci z kriminálek ), a vysvětlila jí, že bych asi nejvíc chtěla být švadlena (zrovna jsem měla období šití šatiček pro panenky) Právník nakonec jsem, ale babička umřela, když mi bylo 15, tak asi nejspíš se to nedozvěděla. Zbytek rodiny zřejmě tak nějak taky od určitého mého věku očekával, že vystuduju VŠ, ale myslím, že hlavně jsou rádi, že mám v pořádku rodinu a zdravé děti a jsme na tom rozumně finančně, kariérní cíle u nás v rodině nejsou považovány za tak podstatnou věc.