Nedovedu si představit, že bychom já nebo manžel nechali bez odezvy, kdyby na někoho z nás dítě křičelo. Na mámu a tátu se nekřičí a když to puberťák zkusí, což je normální, tak úplně správná reakce druhého rodiče je patřičné napomenutí. To s nějakou jednotou ve výchově nemá nic společného. A také není rodič ten, kdo by měl rozsuzovat nějaké spory druhého rodiče s potomkem.
Spíš mi připadá divné a konfliktní to rodinné prostředí, které popisuješ.