Je mi 54 a jediný okamžik, kdy jsem vzteky bez sebe je, pokud nefunguje hláška "přepojit na operátora". Jsem nějak generátorem nestandardních problémů a pokud vím, že jsem přes chatbota neuspěla a fakt potřebuju mluvit s někým živým a zacyklím se na "nahlaste problém přihlášením přes aplikaci" když aplikace nefunguje jsem opravdu na vývrat. Je fakt, že knihovnu mám ráda s lidskou obsluhou, ale bydlím na vesnici a naši paní knihovnici ještě pár desítek let zřejmě za automat nevymění. Co štve mne jsou věci typu rušení poboček pošty, protože opravdu vnímám, že to je pro spoustu lidí na vesnici problém nebo v poslední době reorganizace poboček mojí banky. Soukromé účty nám zůstaly na pobočce v centru města, firemní přesunuli (bez možnosti změny) do nákupního centra. Tam ale není pokladna. Takže ve čtvrtek jsem napřed zamířila na firemní pobočku, protože jsem potřebovala provést úkon, který nelze spáchat on-line a pak jsem klusala se sedmi kily drobných do pobočky s pokladnou, abych je vložila na firemní účet. Zamilovala jsem se do "nákupů do tašky" protože jestli mne něco nebaví, tak je to proces regál - košík - pás - košík (protože to nestíhám rozumně rozmístit do tašek) - tašky - tašky do auta - tašky z auta - lednička, sklad. Pokud nakupuju rovnou do tašek a bedny a nemám v nákupu alkohol je to v 9 případů z 10 regál - taška v košíku - taška do auta - taška do kuchyně - lednice, sklad. Tchyně má 80, většinu věcí i elektronicky zvládá v pohodě, občas si zasukuje televizi nebo vypne zvonění na novém telefonu a nemůže najít kudy zpět, ale platí přes počítač, používá karty i slevové karty, elektronické objednání k lékařům a na masáže. Je pravda, že moje máti, která je skoro o 10 let mladší nemít partnera, tak je ztracená.