Moje děti mají taky jednu učitelku z jinýho století, možná z jinýho vesmíru. Trochu mi připomíná Moranu, kudy projde, zůstává za ní zmrzlá cestička. Je ale neuvěřitelná kapacita a svým způsobem je i laskavá, jen jinak, než člověk čeká. Humor má taky, ale takovej zvláštní. Její youtobe v lockdownu jsem sledovala se zatajeným dechem a říkala jsem si - perly sviním, děti toto neocení, ale je to strašně zajímavé pro mě.

No a prostě děti učím, že každej je nějakej a někdo na ty humory neni a je fajn naučit se s lidmi vycházet. Učitelce bych řekla, že to doma probereme a ověřila bych, jestli je schůzka fakt nutná.

Moje dítě je přesně takový, že dělá šaškárny co všem lezou krkem, měla bych s učitelkou soucit. Dítě bych poučila, že je příště lepší požádat o jiné místo, třeba i na schodech, případně jenom poslouchat, co říkají.
Ohledně slohu - co asi měl psát, když neviděl, nudil se a neposlouchal děj. Asi nebyl dopředu upozorněn, že o tom bude psát sloh. Ale i to se dá řešit, zvednout ruku a požádat o jiné téma, že neví, o čem divadlo bylo.