"Nechápu, že někdo dlouhé roky neuroní slzu."

Mám dlouhé roky, kdy neuroním slzu.
Někdy bych i chtěla, protože si myslím, že by to bylo úlevné, ale násilím slzy nevytlačím.
Snadno jsem se dojímala, když byly děti malinké, pak jsem se nějak stabilizovala a ztratila tu schopnost.
Za posledních cca dvacet let bych spočítala na prstech události, které mě rozplakaly. Mimo odchodů blízkých lidí snad žádné.
Ledacos mě psychicky hodně bolí, ale pláč to nespouští. Nevím proč.