Včera jsem tuto otázku položila svému muži a odpověděl: "nepočítaně". Tahání za licousky i za uši, nucení ke spaní a dojídání, použití pravítek a ukazovátek, dokonce naplácání na holou před celou třídou, stání na hanbě .... a pozor specialita: ruka učitele v pěst a přejetí klouby po hlavě nebohého žáka (údajně dost bolestivé).
No a jak mi to tak popisoval, celou dobu se smál. Já: " a čemu se směješ ?" ON: " no protože mi to přijde směšné" Já: " ale vždyť vás týrali a ponižovali ! " ON " tak se to prostě dělalo, nikdo z toho žádnou újmu neměl, ke zranění nedošlo, dobře jsme věděli za co " Bidlem je neodstrkovali, děti většinou plavat uměli. No nasmál se při tom vzpomínání hodně.
Většinou to teda odnášeli kluci, dnes by prý třeba měli nějakou diagnózu (ADHD apod.)

Tak nevím, zda nejsou dnešní děti vlastně o tyto silné zážitky ochuzeni, nebudou se mít čemu v dospělosti chechtat.