Jo, s vnímáním času je to jako s orientačním smyslem. S věkem jsem se dopracoval k tomu, že chápu, že to někdo nemá.
Z pohledu plánovače je soužití s takovým člověkem řehole, zvlášť si sám deficitu není vědom. Můj ex, IQ Mensa, nebyl schopen udělat úvahu, že pokud má být oběd ve 12, musí zahájit přípravy cca v 11:30. Ne že by ten čas neměl, prostě necítil potřebu to propočítat....

Děti to maj trochu po něm, ale syn si toho je vědom, proto má na minuty vypočítáno, co mu zabere kolik času a řídí se prostě výpočtem. A dcera, na to, kolik toho má, balancuje kolikrát na hraně nespolehlivosti, ale zlepšuje se to. Oba to na svém otci nesnášejí...