Kat, je to i o pozornosti.
Dřív si lidi dětí venku moc nevšímali, prostě je vypustili ven a hotovo.
Určitě to bylo pro děti fajn, že nebyly kontrolovány a stále pod dohledem a úplně korigovány dospělým, učily se jeden od druhého, s prázdnou hlavu prostě tak nějak existovaly v tom společném dětském světě.
Někdo vypouštěl samotné už třeba dvouleťákY, pro mě noční můra, ale vlastně nikdy jsem nezažila, že se někomu opravdu něco stalo.
Na druhou stranu, pokud některý dospělý (i třeba kolemjdoucí) viděl, že nějaké détě dělá něco nepatřičného, většinou zasáhl...
Není to samozřejmě o 100%.
Dospělým se nechtělo trávit čas posedáváním venku u hrajících si větších dětí nebo běháním za nimi a s nimi, a venku bylo svým způsobem bezpečno, i když i psychopati a vrahové a tak se našli v každé době. Mnoho lidí neřešilo, že by se dítětei venku mohlo něco strašného stát.

Dneska rodiče často opravdu všude chodí i světším děckem, děti mají organizovanější volný čas, před panelák vypustí dítě samotné málokdo. Ono ani není za kým...
A ani tak děti nedostanou plnou pozornost rodičů (i když jsou rodiče fyzicky přítomni), protože ta je chycena jinde - třeba obrazovkou mobilu a tak...

Všechno se vyvíjí, kdo chce vychovávat děti k naprosté jedinečnosti a výjimečnosti, k tomu, že všechno může, na vše má právo bez povinností - prostě to dělá...a dělal to už dřív..
Těch rodičů, co tohle praktikovali dřív, bylo určtě méně než teď. Byli jsme vedeni ke "kolektivismu", práci pro druhé, rozdělit se o všechno, jedinec neměl moc význam, asi něco jako mravenec v mraveništi. prostě v jednotě je síla , a v extrému, že druhý je důležitější než já.

Ale o tom všem by se mohla napsat ne jedna, ale mnoho knih...porovnávacích studií...a ono stejně se to zase bude postupně měnit, jeden extrém budí druhý, ty děti z jednoho období mají své děti a chtějí je vychovávat často "jinak"...

Osobně - nevím, která doba byla lepší (pro mě), teď se dává na dítě větší důraz, ale zase to vede k větší kontrole, ne-pozornosti z jiných příčin, přeorganizovanosti...