Já jsem všema deseti a celým svým horoucím srdcem pro všechny ochranáře - přírody, planety i lidských práv, památkáře, aktivisty a burcovače. Vždycky říkám: " Kde bychom bez nich byli, kdyby nebyli !?" Ano, musí se burcovat, vynucovat si zdánlivě nemožné, křičet a bojovat. K tomu dělat osvětu, vysvětlovat, vychovávat si nové generace osvětových burcovačů a vysvětlovačů. Zapojit nadšené a nevyhořelé děti, mládež. Média, sdělovací prostředky.

Jo, občas se to přežene, přilepí na silnici před záchrankou, vypustí hejno norků do přírody, najedou lodičkou do velrybářské velkolodi. Ale oni posunují a zlepšují naši zhýralou a rozežranou společnost. Navedou k něčemu, co se zdá zpočátku nemožné a po čase normální a běžné.
No a k tomu by si každý měl začít sám u sebe, dělat třeba jen maličkosti, zamýšlet se a konat. Ale ono se z tý rozežranosti těžko ustupuje. I mně.
Ale ono je fakt jedno, jak to tady s lidma dopadne. Jednotlivec neznamená nic a druh téměř taky ne. Na planetě bylo prý už asi pět velkých vymírání druhů. Planeta je vymyšlená dobře, ta pojede dál. Jinak, ale pojede. Je založená na změně a restartu.