Mě tyhle věci taky někdy napadaji. Třeba, když jedu přispět na potravinovou sbírku a pak vidím v televizi ty lidi, kteří si "rochněji" jak je pro ně potravinová sbírka fajn. Např. samoživitelka se 4 dětmi.
Ale vždycky si řeknu: " kdo ty si, abys soudila ?!"
Anebo, když někdo pomlouvá jednu paní, která je trošku jednodušší a nepracovitá, tak ji hájím, že každý žije s tím, co mu bylo dáno do vínku a k dispozici (mentální).

Takže jak už bylo v debatě napsáno a řečeno, ne každý svůj život promýšlí do detailů a zodpovědně, někdo dělá neuvážená rozhodnutí (i opakovaně), někdo je vržen do víru životních událostí... A kdo jsme my, abychom to soudili a nechali hladovět nebožátka ?

Ano, je to trochu začarovaný kruh, protože geny i výchova jedou dál, ale některý lidi si prostě nedaji a neuměji nechat říct. Všechno si museji vyzkoušet na vlastní pěst a kůži. Jako my všichni a my všichni bychom jim proto měli pomáhat. Když můžem.