Je těch děti teď tolik. Smutné.

Nicmene, přesně si pamatuju, ze jsem k něčemu podobnému neměla daleko. Ale okolnosti, v kterých jsem žila, mi to neumožnily.. resp viděla jsem zblízka, kam vede sklon k nečinnosti a sebelitosti. Těžká psych dědičná rodinná zátěž, léčebny v 80. letech..hrůza. Cíleně jsem se tomu vzpouzela. Nedovedu posoudit co by kdyby. Ale můj osobní názor, za kterým si stojím, je práce/ činnost, režim plus odborník a medikace. Nicmene ne odborník, medikace a pak dal nic. Hlavně režim je velmi důležitý. Bez režimu se hroutí i odolnější jedinci.. život co pluje v nicotě ničeho je nejhorší.