Naše nejmladší po šesti letech bezproblémového studia na osmiletém gymplu přišla s něčím podobným. Přestala dávat školu jako takovou (ne učení, ale to prostředí). Tak jsme našli střední školu, kterou lze studovat pouze dálkově, bez povinné přítomnosti. Protože je to škola odborná, dělala rozdílovky. Nejprve dostala podklady a čas na přípravu, pak byl pohovor, pak měla necelé dva měsíce do pololetního přezkoušení. Vzali ji normálně do 3. ročníku, takže musela dohnat dva roky odborných předmětů. Vše zvládla, většinou sama, v některých věcech z ekonomie a účetnictví jí pomohl tatínek plus měla možnost jezdit na dobrovolné konzultace do školy, ale to ten první půlrok nezvládala.

Za ten rok doma se jí ohromně ulevilo a letos na ty dobrovolné konzultace začala jezdit a vrací se sice unavená, ale v psychické pohodě. Připravuje se na maturitu a nástup do práce.

Nelitujeme, že jsme tu změnu udělali.