Z těch dětských knih byla Gabra a Málinka asi nejlepší. Je zajímavé, že se líbila po 2.sv. válce otci, za 30 let mně a mým dětem v devadesátkách a když jsem ji četla v novém tisíciletí nejmladšímu, už nám nepřipadala tak zábavná. V mládí jsem milovala ještě Princ a Skřivánek od Stýblové a její Skalpel prosím, pak Janu Eyrovou a teď se mi moc líbil Šikmý kostel a Jsou světla, která nevidíme.