" ne každý musí chtít "slavit" všechno"

ropucho, zase tolik ke slavení toho není, to by pak nebylo vytržení ze všednosti, ale všednost sama
a upřímně většinu svátků jsme si modifikovali trochu po svém, slavíme tak, jak nám to připadá přirozené, samozřejmě s výrazným ovlivněním obecných zvyklostí... i ty děti obvykle vědí proč děláme, co děláme, nejen že slavíme, ale mluvíme o tom před, během i po svátku jako takovém tupé "poskakování s mávátky" by pro mne taky nebylo
no a teda nemalým dílem se na "úspěšném slavení" podílí specifické jídlo jsme prožraná rodina, máme rádi dobré jídlo a tak se klidně stane, že celý svátek je postavený především na jídle, jako třeba husí hody na sv. Martina - manželův svátek je v tom nakonec tou nejmenší věcí (vlastně jen "dostane k svátku" hostinu )... děti se těší na husu na kaldoun, na tousty s jatýrky, na brusinkové zelí i sladké rohlíčky - tahle večeře je pro ně takřka na úrovni štědrovečerní večeře