Na tom něco bude, kdybych nemusela vstávat denně v šest, asi bych taky neměla odpor jen u představy nočního vstávání,

kluci to na nás měli výborně vymyšlený, starší usínal pozdě a mladší brzo, takže aby spali oba, to bylo tak mezi půlnoci a 5 ráno, a když potom přišel nejmladší s ústavní deprivací, usínal před večerníčkem, narozdíl od kluků, takže jsme spát nemohli, vstával kolem čtvrté, a mezi tím mlátil hlavou do postele a řval, nevím, jak jsme to zvládli, jenom vím, že jsem občas brečela únavou, teď bych to nedala ani týden