Sice jsem to neřešila, ale i tak se vyjádřím

Ani náhodou bych do toho nešla. Sice si myslím, že sourozenectví je důležité, jedináčci jsou tak trochu předurčeni být sobci, jen kvůli tomu bych se ale nepouštěla do takových akcí. Ano, stát se může cokoliv i ve dvaceti, ale ač máš pocit že nestárneš, tak určitě ani nemládneš a těhotenství už by třeba nemuselo být tak pohodové, zvlášť když už máš jednu cácorku na starost. O náročné péči o mimčo ani nemluvím..

"Ja jsem ve 45 porodila prvni dite, proste jsem byla dlouho single a toho praveho jsem potkala az ve 43. On deti taky nemel (je o 6 let mladsi) tak jsme si rekli, ze to zkusime a povedlo se." Asi to tak mělo být, mohla jsi mít kupu dětí s nesprávnými partnery nebo jedno s tím pravým. A to už máš. Já bych to brala tak, že v 47 letech čas na rození dětí rozhodně pominul a byla bych vděčná za zdravou holčičku.

Nevšimla jsem si, jestli píšeš, jak to vidí partner.