TaJ, myslím, že nejde o sobectví ve smyslu hmotném, ale spíš se mi zdá, že jedináčci prostě nejsou zvyklí přemýšlet ve stylu, že se musí přizpůsobovat ostatním - ve smyslu programu, plánů apod. A není to myšleno nijak špatně, prostě je to nenapadne a není divu, doma se prostě přizpůsobovat nemusí.
Když je dětí víc a každé chce dělat něco jiného, koukat na jiný film, jet na jinou akci, tak jsou prostě zvyklí, že se to nějak řeší a že je často nutný nějaký ústupek nebo kompromis. Jedináček tohle prostě nezažívá a to se někdě odrazí.