Pohybuji se jak mezi dětmi (jako pedagožka), tak znám několik trans lidí. Oni vědí jakého jsou pohlaví. Není to věc, co se dá podsunout. Trans lidi naopak vědí od dětství, že se v té roli daného pohlaví necítí.
Dnes je trans lidí zdánlivě víc, protože vědí že ta možnost je. Nemají deprese z toho, že jsou špatná holčička, ale ví že existuje možnost že mají biologicky špatné tělo a že můžou být šťastný kluk. Proto je trans lidí víc - byli tu vždycky, ale ted se nemusí za každou cenu narvat do škatulky, do které vnitřně nepatří.

Mechanismy, aby nedocházelo k tranzicím z módy, jsou asi docela silné. Děti do 18 let nemůžou dělat žádné nevratné kroky ani brát hormony, tam jde o tranzici čistě sociální. A když mi přijde do kroužku třináctiletá Lucka ostříhaná nakrátko a poprosí, abych jí říkala Marku, nemám s tím problém a je to v podstatě maximum, co do 18 let dělat jde. Třeba zjistí že to tak opravdu je a v osmnácti začne brát hormony a podstoupí tranzici. Třeba zjistí že jako Lucce jí je líp a bude spokojená jako krátkovlasá žena.