Žženo, rozumím tvému vysvětlení, ale asi to takhle nevidím.
Je to jako se všemi ostatními aspekty svobody, člověk se musí rozhodovat čistě sám za sebe.
V předešlých generacích byl pomyslný koridor, kterým člověk během života procházel, mnohem užší.
Gender, společenská třída, náboženská příslušnost, vzdělání... Bylo celkem jednoznačně dáno, kde má člověk místo.
Kdo se necítil v souladu, měl smůlu, musel se s tím v tichosti sám vyrovnat (v tichosti sám trpět).
Dneska se otevírají možnosti k maximálnímu individuálnímu rozvoji, nikdo nemusí být povinně žena/muž, heterosexuál, rodič, nemusí žít v partnerství, nemusí pracovat/nepracovat, nemusí plnit žádné modelové sociální role, má svobodu být kýmkoliv, čímkoliv.
Což samozřejmě může prohlubovat zmatky dospívání, ano.