Docela by mne zajímalo, jak to funguje doopravdy.

Protože mám pocit, že to nefunguje na všechny děti, všechny situace a už vůbec ne na druhém a dalším stupni.

Snadno si dovedu představit děti, kde to pomáhá, které unesou i velmi malé odpovědnost za své vzdělávání a děti, které to totálně psychicky přetíží.

Jsou věci, které chci probrat jako rodič, nebo jako učitel s dětmi a jsou věci, které rozhodně patří jen do rodičovských uší. A je jich dost. Mnohé, co se týká zdravotního stavu dětí. Skoro vše o psychických problémech. Skoro vše, co může souviset se situací doma, rozvody, hádky, odrazy tohoto ve škole. Jakákoliv byť citlivá kritika rodičů, učitelů, snaha najít společnou řeč. Výchozí analýza problémového chování - může jít o důsledky poruch, může to být otevřené, než se zajde k odbborníkům.

No a pak je tu třetí téma, a to je že od druhého stupně díky online systémům třídní často ví velmi málo z jiných předmětů. Na normální TS se v půlce lidový chural rozpustí a chodí se po kabinetech a třídách za učiteli předmětů. A teprve tam se domluví, že kVíteček by potřeboval zlepšit soustavy rovnic a netahat holčičky za copy a nechápe absolutní hodnotu, a fotosyntézu, nebo na střední že kašle na cvičení z němčiny a na Sprachdiplom takto nedosáhne... Případně, že je úžasné, že se děvčata v prváku chodí do školy socializovat a hodně to zlepšuje atmosféru ve třídě. Ještě zbývá se učit.