Rose, já jsem se těšila do práce, když jsem byla doma s malými dětmi. Asi ani ne tak na nějakou seberealizaci, ale chtěla jsem konečně myslet na něco jiného než papání, hajáni, čůrání a kakání, uklízení, vaření a podobné kratochvíle. A taky mluvit s dospělými osobami. V současnosti jsem už víc než 2 roky v důchodu a práce mi vůbec nechybí, právě naopak, když si uvědomíme, že bych musela denně vstávat za tmy, hodinu cestovat, osm hodin tam tvrdnout a ještě se u toho nebetyčné stresovat, ani doma by mě starosti neopustily, tak fuj! Už ani náhodou!