My máme mámu a dvě "koťata" (už rok a půl).

Koťata se ničím divným neprojevují.

Máma je ale začala nesnášet, když odrostly kojení + šla na kastraci. Došlo to do té fáze, že nechodí ani domů. Říkáme jí královnička naše. Je krásná a důstojná. Jednou za týden (velmi výjimečně třeba 2x) se vzletnou chůzí dostaví na dvůr k domu a když ji ničím neurazíme (nechceme ji chytat, hladit...), milostivě počká, až jí z domu přineseme jídlo, milostivě se (za zvuků našich chlácholivých a přemlouvavých hlasů, že jestli nechce jít domů) nechá nakrmit a pak zas vznešeně odejde. Občas je ochotná jít tedy i do domu a najíst se tam, ovšem bez přítomnosti koťat, na ty vrčí a při jejich pokusu jít vlastní mámu přivítat a očuchat, tak je profackuje. Nají se, postaví se ke dveřím a zase odchází. Kdo ji krmí celý ten týden, netuším, ale dáváme samozřejmě granule i ven, tak možná chodí v jinou dobu se najíst těch venkovních. Hubená není. Když porušíme zaběhnuté postupy. tak je schopná otočit se a odkráčet i bez nakrmení.

Její přístup je - dovolím vám mě nakrmit a přesvědčit se, že ještě žiju, ale bude to podle mého, jinak si trhněte. Já tu být nemusím.