Taky znám lidi, co se moc nezapojují, nebo je dokonce obtěžuje každou drobnost řešit půl roku dopředu, ale co je tak znám, nebrblají. Max. brblají, že se je to přeorganizované.
Např. jeden kamarád mého muže, jejichž rodinu mám celkem ráda, domluva je stylem: "my se dopoledne u vás stavíme".

No ale mají tři děti, takže nevím, jestli jich bude 5, přijdou jen na kafe, nebo až spíš na ten oběd, tak hned radši volám jejich ženě a domluvím se s ní, protože on nikdy pro druhé nic nechystá, a já tu chci být zásobená, když přijde jejich permanentně vyhládlá tlupa.

Nejhorší je jiný mužův kamarád, volá, co prý děláme o víkendu, on neví, protože ještě potřebuje zjistit, kdo co kde podniká, aby se přidal tam, kde to vypadá nejzajímavěji. Max řekne "hm, uvidim".
Stejně jak můj strejda, chce se u nás stavit, tak se o víkendu ptá, kdy budeme v týdnu doma, že by se někdy stavil, ale není schopen navrhnout čas ani den, protože neví, jak by se to JEMU hodilo. Žije sám, nepracuje, pak nás pomlouvá, že jsme v pátek nebyli doma (jeli jsme na víkend) a on za námi jel (nedal vědět). Jemu prostě vyhovuje se NĚKDY stavit a za ty roky nepochopil, že my prostě odpoledne nesedíme s rukama v klíně a nečekáme, jestli se náhodou nezjeví návštěva.