Kdyz jsme kupovali nas dum, byl ve sklepe pomnicek s krizkem a urnou, u vstupu do sklepa skrinka narvana hrbitovnimi svickami, vsude ve sklepe vyhorele svicky.

Pres realitku jsme pozadali majitele, at si laskave ten hrob pred prodejem odvezou. Odvezli, ale vzkazali, ze to zadny hrob nebyl.

Kdyz jsme se nastehovali, dozvedeli jsme se od sousedu, ze byvalym majitelum zemrela velmi mlada dcera (prodaval jeji bratr a nechtel si vzit ani jeji fotku), a ze o ni vzdycky mluvili, jako by byla pritomna.

Pak jsme o ni i bez patrani zjistili o dost vic, no zkratka to hrob nejspis byl.

Taky nam pripada, ze tam ta divka (rikame ji jmenem) porad “je”, a ze je “nase”.

S kostrou by to asi bylo podobne