Moje kamarádka porodila své první a zcela nečekané díte ve 43 letech. Má ho tedy s manželem, se kterým jsou spolu přes dvacet let, ani jeden nikde jiné děti nemá a ani je neplánovali, jen se prostě zadařilo a ona měla jeden den na rozhodnutí, zda v těhotenství pokračovat. Dohodli se, že si ho nechají, ale i celé těhotenství si moc jistá nebyla, jestli udělala dobře. Po porodu přišla obří změna, ona i on se v tom dítěti vidí a dělají pro něj první poslední. Teď mu je šest a je to dítě, na kterém je vidět, jak ho rodiče rozvíjí, věnují se mu a on je chytrý a takový rozumný. Se samotným těhotenstvím problém neměla, rodila císařem, těhotenství se vyvíjelo úplně v pořádku. O tom, že by snad nějaký lékař si dovolil její rozhodnutí komentovat, nemůže být ani řeč.
Pokud se vám podaří otěhotnět, neviděla bych v samotném porodu dítěte ve věku nad 40 problém, spíš bych si dobře rozmyslela, jak to udělat, aby tím netrpěly ty děti z předchozích svazků, protože jen to poslední bude žít s vlastním otcem i matkou zároveň a ony na nového sourozence vůbec být zvědavé nemusí.