TaJ, ten tlak si dělají i děti samotné na sebe. Nemůžeš to brát jen podle sebe a svého syna. Ty jsi psala, že mu říkáš, že když neuspěje, že to není konec světa a že je vždy nějaká cesta. Tvůj syn ti to odkýve a je to OK.

Já když tohle použiju na svého syna, dozvím se, že když mu říkám, že to nemusí vyjít, že vlastně nevěřím, že to vyjde a když mu to nevyjde, bude to považovat za selhání a to on nechce. I když je jiná cesta, nechce selhat. Ale vůbec řeči, které ty považuješ za ukliďnující, odmítá a nechce je slyšet. Prý ho takové řeči stresují ještě víc.

On to tak má ve všem, závod chce vyhrát, pásek v bojovém sportu složit na první pokus, uspět u příjmaček, řidičák udělat na první pokus. A zároveň se vždycky bojí, že to nevyjde, má prostě slabší nervovou odolnost, takže před soutěží nebo přijímačkami je nervozní a někdy i zvrací. I u naprosto nedůležitých věcí. Okolí naopak o tom raději mlčí než aby nějak tlačilo.