Ropucho, tchan byl závodní lékař a jednou v mě přítomnosti otevřel skříňku pod knihovnou. Měl tam nejméně 100 lahví alkoholu, říkal, že lidí mu to nutí a on si to bere, aby je neurazil. Tvrdý alkohol u nich nikdo nepil, tak se jim to tam hromadilo, občas někomu něco z toho dali třeba k narozeninám, ale většinu toho pak vyhodili, když se stěhovali. Nosit flašku doktorovi nebo kafe a bonboniéru sestřičkám tehdy bylo běžné, spousta lidí ještě samozřejmě obálky s penězi, kdybyste se neurazil, pane doktore. Fuj, jak já si oddechla po revoluci, že už žádné úplatky nemusím nikomu dávat. Mně to přišlo strašně ponižující.