Srdečně zdravím rodinkářky. Přicházím s velkou prosbou. Už moc na diskuse nechodím, ale některé mne znáte například z Vyšehradu, protože organizuji každoroční Mši za předčasně narozené děti. Letos bude 16.11..
Ale moje prosba se týká naší rodiny. Naše Anička teď 18.2. bude mít narozeniny. Žije s postižením, Prader-Willi syndrom plus další dopady toho všeho, co má za sebou.
Její budoucnost je v určitém směru predikovatelná. Snažíme se pro ni připravit náš dům tak, aby v něm mohla žít celý svůj život. Níže dám odkaz na díl cyklu Klíč, který je také o nás a našem poslání. Vše bylo dobře vymyšlené, ale přišla inflace a ta nás poněkud položila na lopatky. Poprvé v životě jsme založili sbírku. S naším tématem ale snad ani nemůžeme oslovit větší skupinu lidí. Jsme rádi za každou korunu a hlavně vzkaz, který u sbírky je. Zjistili jsme totiž, že právě ty vzkazy jsou pro nás moc důležité a vnímáme je jako povzbuzení. Stejně tak jako každá koruna, která přistane, je pro nás vzkazem, že někomu nejsme lhostejní, že náš příběh vnímá.
Ještě víc to celé vnímá naše Anička. Hodně sbírku prožívá, a řeší, jestli někdo poslal penízky a napsal jí nějaký vzkaz. Teď už jsme vyčerpali možnosti naší sociální bubliny, nikdo nepíše, a tak je, slovy Aničky, "Sbírka na černý šaty".
Sebrala jsem odvahu a se obracím s takovou nezvyklou prosbou - na Doniu je možné poslat opravdu jen pár korun, ale po dokončení platby je prostor na pár slov. Jestli vás trochu chytne za srdce, o co se tu pokoušíme, a povzbudíte nás a hlavně naši Aničku, tak budeme moc rádi. Nějak to potřebujeme, jsme už vyčerpaní jak důlní kanárci.

Srdečně děkuji. Maminka