Jednak “.… chlapů můžu mi kolik chci”… s tím taky nesouzním. Nemyslím si, ze je tak snadné najít svoji 1/2, někoho, s kým mě desitky let baví vstávat a ulehat a s kým se těším na každý další den.

A pak také to pro mě vůbec není o dávání přednosti.. Nejsem na silnici. Za děti bych položila život.


A kdyby náš vztah s mužem nějak nedopadl, a v době, kdy mě děti potřebovaly bych hledala partnera, tak by určitě měly přednost děti a jak bych trávila čas s nějakým potenciálním přítelem teď říct neumím.
Ale vim jistě že s lidmi kolem vždy komunikuji a na základě toho by se vidělo. Nebyla bych s někým, s kým bych si základní životní potřeby a okolnosti nemohla vykomunikovat.