koníčku, ten pocit jsem párkrát zažila u lidí, které si tzv. nevybíráme - tedy u příbuzných a bylo to tak vyčerpávající, že jsem prostě musela vztah přehodnotit, něčeho se vzdát a přenastavit pravidla a bolelo to a ničilo mě to, ale setrvat bych v tom už dál nedokázala... to osvobození z takových vztahů bylo vždycky neskutečné...
u těch vybíraných (přátelé, partneři) jsem na to opatrná odjakživa a pokud se nepodaří vztah vyrovnat, prostě couvnu... asi jsem příliš velký sobec, než abych snesla nerovnováhu... a teda nevyhovovalo mi nikdy ani být stále jen přijímající, to zase neunese moje hrdost