v těch 12-13 letech jsem měla v plánu studovat nějaký peďák a pak pracovat s dětma, chodila jsem vypomáhat do domu pionýrů a moc mě to bavilo, jenže pak jsem najednou zjistila, že mě to sice moc baví, ale ty děti mi u toho tak nějak překáží a že vlastně děti FAKT nemám ráda, a že učit a nepřijít přitom do styku s dětmi, bude trochu oříšek
o nějakém vzdělávání dospělých jsem tehdy netušila, ale dnes mám podezření, že by mi stejně lezli na nervy i ti dospělí
pak jsem dost vážně zvažovala, že by se mi líbilo dělat kulturní referentku, ale sametovka poněkud otřásla tímto světem a bylo jasné, že kulturním referentkám odzvonilo
(prostě jsem zosobněním majitele hospody na mýtince )