Já jsem vyrostla po revoluci, to byly různé duchařské "dokumenty" typu Daniken dost oblíbené, takže jsem na toto byla otrlá. Akta X mi přišli jako pohádka pro dospělé, tenkrát jsme to sledovali všichni na druhém stupni základní školy.
A kupovali jsem si časopis Hrom, zaručené zprávy z ezo světa.
Zajímavé, že toto mi nikdy nevadilo, protože se jinak strašně bojím.

Horory nesleduji, kromě amerických béčkových typu Piraně 3D. Jako holka jsem viděla Draculu, nějakou devadesátkovou verzi, a pak se dožadovala spní v ložnici rodičů.
A jako těhotná, nevím s kterým dítětem, jsem četla Čachtickou paní, napůl duchařská fikce a napůl reálie a také jsem dlouho po nocích nespala.
A jak píšu vedle, nedávám UFO, protože jsme ho viděly a prostě chci zapomenout a ne přemýšlet, co v tom objektu na obloze bylo.