Jako asi 12 letá jsem viděla Dobrodružství kriminalistiky - díl, kde se ztrácely děti. A v v tom díle přispělo k dopadení pachatele (řezníka) metoda umění rozlišit lidskou krev od zvířecí. To jsem měla noční můry celkem dlouho.
V rámci přípravy na maturitu jsem shlédla film Kladivo na čarodějnice, už nikdy více.
A poslední byl film Texaský masakr motorovou pilou, tu původní verzi z roku 1974. Moje hostitelská rodina se na to dívala, a zapomněla mě varovat . A já nestihla začátek, to by mě asi odradilo samo o sobě.
Hlavně ten poslední film mi vytanul na paměti, když jsem v USA jela v noci domů, na cestě ani nebyly lampy, všude odlehlá samota a docházel mi benzín a já se ztratila. Až jedna "chaloupka" svítila, a já jsem měla obrovské dilema, zda se mám jít zeptat na cestu nebo ne. Hned jsem si představila, jak zmizím a už mě nikdy nikdo nenajde. Ale neměla jsem na výběr.
Jinak jsem lekavá (lekačky mi nevadí). Vadí mi hnusárny, které se bohužel mohou nebo mohly stát v reálném životě. A zbytečné lidské utrpení.