Žena se nikdy nechtěla starat o dům a odstěhovat se od "zdrojů" města.

A měla v mnohém pravdu, dětem jsme museli speciálně volit školy i gymply, ktreré je integrovaly. Když jsme kupovali byt, byla dopravní dostupnost do jejich škol jedna z klíčových věcí.

Ale z dětství: Táta se s mnohem mladší mámou se vzali, když jsem byl na cestě. Táta byl produbčekovský mladý komunistický funkcionář obecního formátu(bohužel), který dostal bydlení v domku na okraji Prahy. Po začátku normalizace ho samozřejmě vyloučili ze strany, vyhodili z práce i z domku i s těhotnou mamkou. Že mohou bydlet i rodičů. Mj. táta byl alkoholik a bylo to jeho myslím 4. manželství.

Takže jsme bydleli v 1+1 nejprve 5 lidí, pak děda na noc odcházel spát do bytu, který měl ve stejném činžáku níže nevlastní praděda a kde původně pronajímal jednu místnost. Byl koncentráčník, už hodně starý, ale antikomunistický, takže mu to neuznali a babička, která o něj pečovala prakticky pořád nakonec za to neměla roky do důchodu.

Po jeho smrti potom babička s dědou odešla v mých asi 6 letech do jeho bytu (táta je tam prakticky vyhodil) a trochu jako architekt byt zrekonstruoval.

Takže jsme pak žili tak, že já s mámou jsme spali v pokoji (máma se tam zamykala před jeho agresivními výpady, když jsem byl starší, tak raději odcházela k rodičům) a táta na kanapi v kuchyni. Měl tam ČB televizi a kazeťák, ze kterého si v noci, po flámu, pouštěl Dvořákovu Novosvětskou, nebo Svobodnou Evropu na celý činžák. Můj úkol (na mně byl vcelku hodný) to bylo ztlumit tak, aby se neprobudil a nedal si to zase nahlas a aby nebouchali sousedi.

V letech 89-91 děda s babičkou i táta umřeli a my jsme s mámou zůstali sami. Ona nakonec trochu pečovala o dědu, takže v tom bytu už zůstala, já zůstal nahoře v našem původním bytu. Když jsme se s MM vzali v 93, tak jsme tam bydleli, já studoval, trochu to dozařídili vyhozeným nábytkem. Pak jsme do kuchyně koupili pro děti místo kanape palandu, takže mezi nimi a linkou bylo cca 80 cm, kam se otvírala přesně myčka. Děti měli hlavu u ledničky, která jim vrčela na dobrou noc. Ten horní tam mohl i přelést a mít tam polici. V pokoji jsme pak udělali ohromné patro na spaní (sice nad námi bylo asi 80 cm - říkali jsme tomu nácvik na rakev). Vedle lůžka byl na patře velký kumbál zavřený deskami na magnety. Bylo to ale krásné dřevo, pod tím jsme měli 1,90 vysoké sezení a police, skříň a terárium s osmáky degu.

Když jsme se přestěhovali do vlastního (hypo), tak jsme sice měli najednou 68m2 a balkon, oproti těm 40m2, ale díky panelákovým nižším stropům a výrazně blbé dispozici částečně rekonstruovaného bytu to na objem (úložné prostory) vychází vcelku podobně.

A stejně nakonec kluk a holka museli bydlet pohromadě. Podobně jako u mé ženy, já byl jedináček v rodině, jinak tátův benjamínek mezi X dětmi z předchozích vztahů. Aspoň jsme dětem dali větší ložnici skoro 10m2 a sami si vzali původní dětský pokoj.

A nyní konečně vylétnou z hnízda a budeme muset byt zrekonstrovat na pohodlné bydlení, obávám se i bezbariérové, ale tak abych tam mohl v klidu pracovat a zároveň jsme mohli nechat přespat i mladé s vnoučaty při návštěvě města.