Já jsem byla celkem poslušná holčička, maminka mě vycvičila. Mně to ani nevadilo, že musím poslouchat, já to brala jako něco daného. Jenže jak jsem nijak zvlášť nezlobila, tak mě rodiče ani nijak neprudili. A velkou výhodu jsem měla v tom, že maminka byla zastánce toho, že dítě nemá v domácnosti nic dělat, protože jeho úkolem je dobře se učit, což jsem splnila celkem bez námahy. A protože jsem si nejraději ze všeho četla, tak mě maminka nechávala na pokoji. Sice občas měla řeči, proč nejdu radši ven, ale to spíš až tak v těch 16-17 letech, kdy měla pocit, že si málo užívám mládí. Když ji bylo tolik, byla válka a ona měla celý život pocit, že jí něco uteklo, tak chtěla, ať si užívám já, ale já jsem nejradši byla doma a četla si.