Termixi ..Přecházím přes cestu, tužky mám v pouzdře, prezouvám se do papuč, strouhám pastelky a kreslím na bílé výkresy. Na stromečku máme baňky, nesnáším a nikdy v životě bych neřekla slovo viď, nikdy bych nepoužili pražskou koncovou jako bílej, novej a už vůbec bych neřekla vokno, voranžovej ...
Světlo už nerožínám a kupodivu jsem nikdy nemluvila moc krátce. ...


Já tedy rožínám, ale vííď, heléé a zpívání místo mluvení mi tahá uši, ale jinak
toto napsat já ,tak už mě Kaipa, která je vůči mě zaujatá a útočí na cokoliv napíšu, obviní jak toto přece není možné takto mluvit, vše je špatně, toto přece nejde, správně je jen to co dělá ona.
Pro Kaipu, neboj už jdu raději zase se zahrabat abych tě neobtěžovala a nedráždila svou přítomností