TO je přesné, také se budím mezi devátou a desátou. Do té doby nejsem schopná ničeho, ani snídaně. Trošku pomůže cola, nepiju kafe, tak alespoň to, ale žádná sláva.

Ráno jsem fakt mimo, vůbec nevnímám, kolikrát si až kolem té devátí uvědomím, co mám na sobě za oblečení a vůbec netuším, co jsem ráno dělala.
Když jsem nucena vstávat fakt brzy, kromě toho, že jen koukám do blba a nevnímám, tak mám pocity na omdlení, na zvracení, hlava mě třeští.

Ani na dovolené mě před devátou nikdo neprobudí, to prostě nedávám.
Stejně jako nedávám letní čas. Prý jsem to tak měla už jako dítě, kdy jsem ponocovala a ještě teď si pamatuji noci, kdy jsem jako dítě ve tmě koukala a nemohla usnout.

Z dětí je taková hustá sova pouze jedno, je to vtipné, protože při akcích vydrží být dlouho do noci vzhůru, zatímco jeho téměř dospělý sourozenec už od desáté večer zívá.