Zdravím,

nevím, jestli je ten strach panický a jak se k synovi chováte, když jste s ním. Já nejsem žádná úzkostná matka, syn se klidně může bouchnout, spadnout, mít nehodu atd...vše co patří k dětskému věku - když jsem s ním. Ale kromě babičky ( a i s tím jsem měla dlouho problém a hlídá ho po velmi omezenou dobu), dítě nikomu nesvěřuji. Dvakrát od doby co se narodil ho hlídala jiná osoba, kterou znám už více než 15 let a mám k ní naprostou důvěru, a i tak jsem se cítila špatně. Ne proto, že bych byla přehnaně úzkostlivá, ale je to mé dítě, cítím za něj zodpovědnost a nidky bych si neodpustila, kdyby se mu cokoliv stalo a já tam nebyla. A kromě toho, nechtěla jsem mít dítě proto, aby mi ho hlídal někdo cizí. Chci být s ním, brát ho s sebou a představovat ho světu a jemu svět. Od toho jsem jeho máma. Malý bude jen chvilku a pak budu moci dělat cokoliv mě napadne bez něj. Ale teď CHCI být s ním a NECHCI ho nechávat hlídat.