Ještě moji rodiče, jsem starší a rodiče byli také starší, chodili či dojížděli samostatně hezkých pár kilometrů. Na obecnou do druhé obce přes les. Pěšky, movitější v létě na kole. Na měšťanku pěšky na vlakové nádraží (asi 2 km) a potom dráhou s jedním přestupem po asi 5 km jízdy, celkem asi 15 km v jednom směru.To bylo za Protektorátu Čechy a Morava. Děti byli mnohem, mnohem samostatnější než dnešní nemotorové. Při přestupu stihli si kluci zahrát i krátký fotbálek hned u nádraží. Když přišli ze školy, tak už spěchali s krajícem chleba na role pomáhat rodičům. Každý den mimo neděle pracovali na poli. Doma kolem dobytka... Mám obavy, kam dnešní svět zahálky spěje.