Za svůj život co jsem se potkal s nadanými dětmi - tak to spíše byli děti kterým se rodiče nadmíru věnovali. Byla to exkluzivní děcka z exkluzivních rodin.
Po pubertě působí spíš jako vyhořelá. Nejsou tu věci k obdivu, mnohdy je to tristní pohled.

Ale ano, jedno super nadané dítě znám, dnes je mu dvaapadesát žije sám, sám ve svém světe fyziky. Lidi okolo sebe moc nechápe a není moc šťastný.

Tak nevím jestli je výhra být super nadaný.

Ale když chci vědět vlnovou délku červeného, zeleného, modrého,infra světla vysype to z rukávu jako nic.

Nechce být nadaný, chce být šťastný.