Taky jsme měli ranní ptáče. Probouzel se už po čtvrté, a spal pak zas až po osmé. Nic nepomohlo.Ležela jsem vždycky v posteli, a už předtím, když se začal budit, mi začalo bušit srdce a cekala jsem s hrůzou, co bude. Prostě jsem stejně nemohla spát. No, a jak chodil do školky, byl zas horror to ranní buzení, bránil se zuby nehty.
Sestra má tři děti, každé jinak, dcerka je dosud ranní ptáček, vstává v šest, ale večer, když ji jako malou v sedm večer neuložili, usla třeba v sedě na zemi u židle. Prostřední ráno vyspával do půl deváté, a večer buď spokojeně pobíhal po obýváku, a nebo hučel do půl jedenácté v postýlce. A ten třetí, to je nejhorší, ten ani večer ani ráno spát, asi mu stačí jen tak šest sedm hodin, ostatní jsou zničení a on čilý. To je asi o moc horší.