Deníky Fotoalba Vzkazy
    

Patří do deníku

Zkušenost s domácím vzděláváním

Dana z Moravy:

Autor: Radou (06,09,14) , 11.6.2013
K myšlence vzdělávat své děti doma, jsem se rozhodovala poměrně dlouho, protože máme tu přednost, že v našem městě máme základní církevní školu, se kterou mám dobré dlouholeté zkušenosti. Nejstarší syn je jejím absolventem a učitelé i spolužáci si s ním věru užili, protože trpí poruchou chování ADHD a navíc je i osobnostně problémový. Přesto jsem věděla, že pro moje mladší děti bude vzdělávání v domácím prostředí nejlepší, k čemuž jsem se definitivně rozhodla k 1.11.2012. Zpočátku jsme byli s manželem nadšeni, protože bydlíme ve vesnici, která je při sněhové nadílce těžko přístupná. V březnu ovšem přišla jarní únava umocněná nemocí našeho prostředního syna, který je velmi těžce postižený. Téměř dva měsíce jsme byli střídavě doma a v nemocnici. V období velikonoc k nám v průběhu osmi dnů 3x přijela rychlá záchranná služba. Nakonec jsme byli z nemocnice propuštěni s výživovou sondou přímo přes břišní stěnu do žaludku. Se středoškolákem jsme si taky docela užívali, jak je už na jaře obvyklé. To vše se podepsalo na mém zdraví a odnášel to zejména chlapec, který je ve druhé třídě. V učení je pomalejší a zvlášť matematika je pro něj náročná. Takže jsem na něj začala vybuchovat, což situaci ještě zhoršovalo. Byla to tak velká krize, že jsem došla k závěru, že domácí vzdělávání není pro mne. Byla jsem vnitřně přesvědčená, že je to pro moji prvňačku a mého druháčka to nejlepší, ale s nějakou jinou učitelkou. Hodně mne to trápilo a nakonec jsem se rozhodla to vložit do rukou Božích. Prosila jsem Ho, ať mi dá nějaké znamení, jak dál. A On ve své velké milosti mi dal znamení hned tři. Nejdříve mi přišla myšlenka, že výuku matematiky mého Františka musím předat někomu, kdo to bude emočně zvládat. Což je naštěstí můj manžel. Dalším pro mne velice významným znamením byla reakce paní učitelky mojí prvňačky na dotaz, kdy mám přijít na přezkoušení na závěrečnou klasifikaci. Když jsem totiž Anetku brala v listopadu domů, tak byla její učitelka tak nepříjemná, že jsem zvažovala, že děti přehlásím na školu, která má s domácím vzděláváním větší zkušenosti. Nevím, co se stalo, ale tato původně nepříjemná učitelka pochopila, že testy ve škole jsou pro děti vzdělávané doma nesmysl a že nejlepší je si nimi v klidu popovídat nad tím, co se doma naučily. Prostě mne příjemně šokovala. Největší znamení, že to nemám vzdávat přišlo v pátek 7.6. , kdy jsem byla s dětmi objednaná na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně kvůli doporučení na domácí vzdělávání na příští školní rok. Šla jsem tam se skepsí, protože v osm ráno my ještě ani nesnídáme, natož abychom se učili. Očekávala jsem velice špatné výsledky, protože byl navíc pátek. Opak byl ale pravdou. Pedagožka, která děti vyšetřovala, konstatovala, že něco takového za svoji mnohaletou praxi ještě nezažila. Prvňačka četla na úrovni žáka čtvrté až páté třídy! Závěr psychologického i pedagogického vyšetření byl takový, že oběma dětem za sedm měsíců a sedm dní domácího vzdělávání stouplo IQ z podprůměru (u syna dokonce ze spodního pásma) na střední průměr. Předchozí vyšetření měli v polovině října, kdy ještě chodili do školy. Domácí vzdělávání bylo maximálně doporučeno! Zalapala jsem po dechu a rozhodla se v něčem tak prospěšném pro moje děti pokračovat.

Zobrazeno doposud 1087 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.