Jak se konstruktivně hádat

? 47427

Problém s maminkou  ( 15.9.2006 13:55:21 Karel )  Dobrý den! je to trochu zvláštní psát své problémy na internet, ale doba je jiná a snad mi dáte nezávislou a odbornou radu. Jsem druhým rokem velmi šťastně ženatý, je mi 30let. Můj dotaz se týká mé maminky. Kromě mě má ještě sestru o 3 roky mladší, zatím svobodnou, žije u ní doma. Maminka je již 30let v domácnosti, zvykla si na to zvládat všechny ty miliony náročných drobností a to je její jediný svět. Sestra jí sice teď se vším pomáhá (bydlí s ní a připadá mi jako maminčin zrcadlový obraz - podle řečí občas váhám, jestli to mluví mamka nebo sestra :). Problém je v tom, že já nemám šanci. Poté, co jsem před cca 10 lety začal studovat na VŠ v Brně a odešel z domu jde všechno do kytek. Mohu si za to částečně sám - kolikrát jsem byl líný něco doma udělat a po náročném týdnu ve škole raději volil kolo a hory než práci na zahrádce. Bohužel u maminky vítězí "pomoc doma" nad vším a tak jsem se navždy "zapsal" jako ten, co přijede jednou za týden a ani nic doma nepomůže. Jako by mě vyškrtla. Vím, že to tak ona vůbec nemyslí, ale já to tak velmi často cítil. Když jsem pak potřeboval sdělit své pocity a nebo probrat některou z mých lásek, nebyla šance - pokud našla mezi domácími pracemi čas, odpovědí byly jen univerzální poučky,neosobní a nejčastěji "dělej si jak chceš, já Ti do toho přece nebudu mluvit" s takovým tím negativním nesouhlasným nádechem. Důležitější často bylo, že jsem to a to nepomohl, neudělal, udělal blbě, jinak než to chtěla ona... a pak zas zmizel do Brna. Postupně jsem se z tohoto světa vytrácel,začal jsem to vidět zvenčí... a zvykl si žít a vychovávat se sám, všímat si života a okolí a taky sebe trochu z nadhledu. Doma to nikdy nebylo po stránce manželství rodičů v pořádku. Vztah se střídavě horšil a lepšil ale žádná zásadní změna. Ani s tím jsem ze své pozice neměl šanci nic udělat ("ty jsi děcko,ničemu nerozumíš, až budeš mít za sebou to co já..."). Oženil jsem se, našel fantastickou ženu, tu mi poslal sám Bůh. Maminka s ní nesouhlasila, neposlouchala mě - jen sebe, své přesvědčení, svůj názor. Po svatbě obrátila o 180 stupňů. Myslel jsem, že to vše bude v pohodě, že mě konečně vezme jako toho, kdo si taky umí zorganizovat a žít dobrý život, že mě přestane brát jako děcko bez rozumu, kterému je třeba říct vše co má dělat a nesvěřit mu žádnou zodpovědnost - ale časem to bylo stejné. Omezoval jsem návštěvy v bývalém domově, měli jsme spoustu starostí s naším bydlením. Tím to bylo ještě horší - při každé návštěvě jsem si vyslechl jak jsem hrozný, že se za nimi nedojdu za celý týden podívat, jak úžasný je setřičin nový přítel v porovnání se mnou, jak ten a ten soused jezdí za rodiči každý druhý den a já nic, jak si ani nedovolí požádat o nějakou pomoc, vždyť bych to stejně neudělal, hádal se s ní,... Nějak se to ustálilo, já jezdil na občasnou návštěvu (jednou asi za 10-14 dnů) a pak se z toho několik dnů vzpamatovával. Začátkem tohoto roku jsem začal tušit, že se stane něco strašného - nevím proč, prostě tak... no a minulý týden naprosto náhle zemřel tatínek. Byl to šok pro všechny, měl necelých 55let! Okamžitě jsem se postavil k mamince a i když jsem se poslední dobou k návštěvám doma moc neměl, teď jsem tam byl každý den. Nabídl jsem se s pomocí, několikrát. Zkoušel jsem to všelijak, chtěl jsem, aby začala počítat s tím, že tu je i syn, který jí chce a je připraven pomoct a poskytnout oporu, ne jen sestřička, na kterou se posledních několik let velmi silně zafixovala. Je to marné - to že se mnou už takhle nepočítají se teď těžko změní. Jak sdělit, že jsem tu? Že jsem připraven pomoci s čímkoli? Že mě to neobtěžuje, že si na to čas udělám? Když jí to říkám - odpovědí je mi sáhodlouhý výčet toho, co ještě musí udělat, zařídit, zvládnout, ... a než mi to vysvětlí, JAK přesně se to vše musí udělat, to si radši udělá sama. O tohle jde. Když se rozčiluju, bere to jako útok na sebe a vrací mi to dalšíma výčitkama, jak jsem hrozný a nemám k ní úctu, že ona by si to k rodičům nikdy nedovolila, co já k ní, atd atd. Už nemám sílu a nevím co mám dělat. Mám ji rád, moc, ale bojím se, že ze své pozice "syna" nezmůžu nic. Připomíná mi to psychologický model barg vs. bažina - naprosto přesně... Zkoušel jsem to přes sestřičku, ale ta to nechápe. Neví, nechápe co řeším a souhlasí ve všem (jak jinak) s maminkou. Vidím, že zvlášť v této době je toho na maminku příliš, že staví jakoukoli drobnost, co je třeba udělat, výš než své zdraví. Má slabé srdce a bojím se, že za pár týdnů budem zase chodit do nemocnice... Myslím, že skutečné jádro problému já vs. maminka je velmi daleko v minulosti - asi to bude souviset s jejíma rodičema, s tím, jak se později dozvěděla, že je adoptovaná, jak se na ně velmi zafixovala, hlavně na maminku, s jejíž smrtí (před 27 lety) se stále ne zcela vyrovnala, s tím, že vyrůstala jako jedináček,... Ale to vše by bylo ještě na velmi dlouhé povídání. Nemyslím si, že by řešení bylo jednoduché. Jen by mi stačil jakýkoli nápad, co bych měl ještě zkusit, jaký přístup zvolit, jak s ní nejlépe komunikovat, jak to neudělat ještě horší? Opravdu jsem se svým osamostatněním nadobro jakoby vyškrtl z jejího světa? Opravdu mě to změnilo k horšímu ("už dávno nejsi takový, jakého jsem tě vychovala")? Poradíte mi? Nějak? Děkuji a hezký den. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: jak na maminku? (Vlaďka-babička) maminka je dospělá Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47422

Spory v manželství  ( 15.9.2006 12:08:01 Alena Prokopova, syn 12 roků )  Paní Eleno, nikdy jsem nevyhledávala pomoc u odborníků ani v žádné poradně. Ale už nevím jak dál.Jsme s manželem spolu 12 roků.Nevím jak nazvat naše manželsví, možná tak trochu "italské".Někdy je to klid, pohoda a až bych řekla krásné manželství a z toho se spolu dokážeme hádat docela dlouho.Ale abych vás neobtěžovala zbytečnostmi.Manžel pracuje od rána do večera,někdy i v sobotu a neděli, chodí domů unavený bez zájmu o cokoli jiného.Já mám práci na jednu směnu, takže přicházím v pravidelný čas.V poslední době si spolu nemáme pomalu co říct a neustále se jen hádáme.Manžel mi vyčítá, že nechápu jak je unavený,potřebuje odpočívat a já bych pořád chtěla o něčem diskutovat. Nejde ani tak o nějaké povídání o ničem, ale o roddinné starosti,problémy, práci, prostě o to o co by se manželé měli tak trochu zajímat oba. Alespoň tak si to myslím.Nechci po manželovi, aby doma uklízel, pral....Jen trochu víc zájmu o rodinu a dění kolem ní. Syn nastoupil na víceleté gymnázium. Je to vše nové jak pro něj tak pro nás/ no spíš pro mě/. Manžel do dneška ani nestačil zaregistrovat tuto změnu.Nechci, aby jste si myslela že je manžel k ničemu, je pracovitý, pozorný, ale v poslední době nemá na nás čas a připadá mi že nemá ani zájem. Snažím se být milá, chápat jeho pracovní vytížení, ale pořád to nejde. Stane se, že mi ujedou nervy a dokážu se pěkně rozčílit. A to manželovi jak mi sdělil vadí, moje křičení, ale věřte že to nedělám pro radost. Prostě je toho někdy na mě tolik že se to nedá zvládnout. Celá domácnost, přestup syna na jinou škou, práce...Když si chci s manželem promluvit nemá zájem o čemkoli mluvit. Je paličatý, a když se mu něco nelíbí nebo nefunguje tak jak si představuje tak mi to dá patřičně najevo. Umí dělat nashváli, v tom smyslu, že chodí s chlapam na pivo až do noci, někdy příjde opilý. Doma mi nepomůže ani se synem, nemluví na mě dlouho a vyhrožuje rozvodem.je toho na mě nějak moc v poslední době. Měla bych vám asi říct ještě jednu věc. Asi před půl rokem jsem začala mít podezření na manželovu nevěru. A jako milující žena jsem to nechtěla tak nechat. Udělala jsem něco, co mi manžel předhazuje pořád. Prošla jsem mu SMS zprávy v mobilu, abych se přesvědčila o pravdivosti.Manžel na to přišel a bylo peklo.Do dneška tvrdí že to není pravda.Vím, neměla jsem to dělat, ale stalo se.Manžela miluji i přes všechny ty problémy, ale nevím co dál. jsem tak špatná jak říká?Nevím jestli jsem to vše napsala srozumitelně. Pokud ne moc se omlouvám.Jen bych vás požádala o malou radu, kde je ta chyba? prosím pomozte nám nechci se s manželem rozvést ale taky se nechci už o vše starat sama. Děkuji Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47205

Rozchod  ( 7.9.2006 15:00:09 petra, dan-2 roky, petr-15let )  Paní Eleno, po té co jsem si přečetla všechny dotazy směrované na Vás a samozřejmě i vaše odpovědi, neodolala jsem, abych Vám nenapsala pár řádek. Hledala jsem totiž odpovědi i na mé starosti v partnerském životě.Zdá se mi, že nedokáži pojmenovat naše společné i osobní problémy, které v partnerství máme.Někdy mám pocit, že nám nefunguje vůbec nic :-( Oba máme syny z prvního manželství (14,15), žijeme spolu 8let, před 4 lety si pořídili domeček s velkou hypotékou a já jsem nyní na MD s dvouletým Danečkem.Spory máme vlastně po celou dobu trvání vztahu, takže si nemyslím, že by různé životní okolnosti či situace až tak ovlivňovaly náš vztah.Rozumíme si dobře snad jen v intimních záležitostech. Myslím, že je to hodně o našich povahách, životních postojích a názorech. NA partnerovi si vážím několika věcí(nejsme sezdáni)bezpečně se o nás finančně stará, je spolehlivý, žije prakticky jen pro rodinu(přátel moc nemá)stará se příkladně o svého syna z prvního manželství.Také umí být velmi romantický i něžný milenec.Má rád vánoční svátky a je rád štědrý.(jen po svém) Co se mi nelíbí? je silně autoritativní,často používá ponižování jako účinnou zbraň, navíc umí argumentovat, já nikoli, spíše vše cítím intuicí a i když jsou jeho argumenty liché, stejně nic nenadělám.V soužití s ním (obrana a ze strachu) jsem začala zamlčovat, říkat polopravdy a odpovídat po pravdě pouze na dotazy. Stále jsou u nás dohady kvůli opravdu maličkostem.Je zastáncem tradiční rodiny, já jsem pro rovnocenné partnerství.Nesnaží se porozumnět mému synovi , i když ten se o to snažil odjakživa a bez valného úspěchu. Dělá rozdíly mezi staršími kluky(nechce si to přiznat).Nikdy se neomlouvá, je hrubý.Nemám právo se v ničem rozhodnout u všeho musí být a vše schválit(závěsy i mé oblečení atd.) Vyčítá mi, že utrácím jeho peníze za špatné nákupy, poplatky za telefonování, léky, pobyty malého v lázních atd. Špatně vychovávám syny, jsem líná a já neví co ještě.Několikrát jsem přemýšlela o odchodu, ale zatím ho stále miluji, navíc mám za sebou už jeden nevydařený 7 letý vztah(je mi 35), také nechci připravit malého o tatínka, ale v poslední době mi dochází energie, optimismus i víra že se vše zlepší.A proč Vám píši?Nejvíce se nyní bojím o malého, že mu toto nezdravé prostředí ublíží natrvalo.Otec ho má jako štít, ne často, ale stačí to.: maminka je zlá, řekni mamince apod.Je toho moc, já vím snad se v tom nějak vyznáte, děkuji předem za Váš názor na naši situaci.S pozdravem všem Petra Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47202

Přítel  ( 7.9.2006 14:47:58 Hana )  Chtěla bych požádat o radu. Nějak se mi nedaří v osobním životě najít toho pravého, nevím kde dělám chybu. Jsem rozvedená 6 let, mám 2 děti ve věku 14, a 8 let. Půl roku žijeme s přítelem ve společné domácnosti a známe se již 2 roky. Já jsem introvert, mojí radostí v životě je rodina a práce v zaměstnání. Proto neustále vymýšlím nějaké rodinné výlety, chci abychom si povídali a trávili čas společně jako rodina. Avšak tady vzniká problém. Můj přítel je člověk, který kromě zaměstnání má ještě další časově náročně koníčky. Věnuje se 2x týdně karate, kde pracuje s dětmi jako trenér, každý rok jezdí o prázdninách na 16 dní na tábor karate. Dále má dalšího koníčka - je členem spolku veteránů. Takže někdy odchází i na dva dny. V zaměstnání pracuje v nepřetržitém provozu – takže je velmi často v práci i o víkendu. Já bych chtěla, aby trávil více času s námi. Když už dojde k tomu, že jednou za měsíc jdeme na výlet – přítel si velmi často najde nějaký důvod, proč se se mnou pohádá, a pak se celou dobu s náma na výletě nebaví a jde 5 metrů za náma. V domácnosti si neustále stěžuje na chyby dětí, že nedostatečně uklízejí, že ho neberou jako autoritu. Ale on je za celou dobu nepochválil, nepovídá si s nimi, pouze je kritizuje. Před půl rokem se přistěhoval ke mně do domu, ale zatím se nijak nepřizpůsobil chodu domácnosti. Stále si své věci odděluje od našich, nesmíme si je půjčit, nebo když si je půjčíme, tak potom nemluví a je podrážděný. Když jsem chtěla situaci rozebrat a řešit – tak neměl zájem a říká, že problémy způsobuji já, a on pouze reaguje na vzniklou situaci. Lže, jak v hloupostech, tak také v důležitých věcech. Pomlouvá mě u jeho přátel a jeho rodičů, a také se mě nezastane, když o mě někdo mluví jako o ženské, která je žárlivá, autoritativní atd. Což mě velmi mrzí. Žárlivá asi jsem, ale až ve vztahu s ním po zkušenostech, které jsem prožila. A že jsem autoritativní - to se snažím v sobě potlačit, ale je to důsledek toho (čímž se neomlouvám), že děti vychovávám sama, a i v práci musím neustále rozhodovat. Mrzí mě, že nestojí za mnou, že jsem až na dalším místě za jeho rodiči, kamarády a dcerou. Již několikrát jsem se dozvěděla o věcech, které se mi vůbec nelíbily – jel na dovolenou s přáteli a spal v jednom stanu s kamarádkou, nebo mi ukázal fotky z tábora karatistů, kde leží on s nějakou nahou slečnou. To všechno se stalo asi po půl roce trvání našeho vztahu. Odpustila jsem mu a věřila, že vše bude v pořádku. Chodí však stále častěji pryč – mám podezření, že si našel jinou přítelkyni. V minulém manželství byl nevěrný své ženě, i když to nikdy nepřiznal. Chtěla bych poradit, jak se chovat, aby byl spokojený se mnou a nevyhledával jiné ženy -jde to vůbec? Nechce se mi ukončit vztah a hledat si zase někoho jiného, chtěla bych raději pracovat na současném vztahu. Věřila jsem, že je to ten pravý, ale teď si nejsem nějak jistá. Ekonomicky jsem nezávislá, ale od přítele jsem čekala, že spolu budeme prožívat volný čas, že budem rodina. Bojím se samoty – děti už jsou velké a tak mě už tolik nepotřebují. Předem děkuji za odpověď. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47198

Mám doma workoholika  ( 7.9.2006 14:25:53 erika )  Milá paní Ellen,mockrát Vám děkuji za bleskovou odpověď,o té poradně už přemýšlím hodně dlouho,jen jsem v sobě ještě nenašla tolik odvahy to začít nějak řešit,jak jsem psala ono je to pořád dokola pár dní to vypadá vcelku dobře a pak to zase ten samý kolotoč,a možná je to i tím,že pořád hledám chybu v sobě,že bych měla být spokojená s tím co mám,že jiný ženský jsou fyzicky týraný nebo mají doma alkoholika a tak. Pořád si říkám,že to ještě jde,ale pak jsou chvíle ,kdy tomu všemu propadnu a bojím se jak to bude dál,abych toho všeho jednou nelitovala,že jsem neudělala nějaký razatní krok už dřív,protože jak píšete mé obavy jsou úplně stejné jako ty vaše,že až přijde mimčo bude to ještě horší, i když mě můj manžel ujišťuje ,že až bude rodina,že to bude jiný,že bude častěji doma a tak dále,ale postupně mu přestávám v tomhle věřit,jo to, že budeme mít zas někde něco přistavěného nebo zainvestovaného ,tomu věřím na 100% ,protože když on se v tomhle směru rozhodne pro nějakou věc,tak to tak je.Dneska jsem mu napsala SMS ,jeslti ho můžu pozvat na večeři a on ,že neví co a jak bude v práci,že mi dá vědět, tak že je jasný ,že se nikam nejde.Ještě jednou mockrát děkuju a musím to začít nějak řešit,ale mám pochybnosti,že z časových důvodů(práce!!)ho nikam do poradny nedostanu,prostě pro něj ztráta času! Přeju hezký zbytek dne. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47197

Mám doma workoholika  ( 7.9.2006 14:25:27 erika )  Milá paní Ellen,mockrát Vám děkuji za bleskovou odpověď,o té poradně už přemýšlím hodně dlouho,jen jsem v sobě ještě nenašla tolik odvahy to začít nějak řešit,jak jsem psala ono je to pořád dokola pár dní to vypadá vcelku dobře a pak to zase ten samý kolotoč,a možná je to i tím,že pořád hledám chybu v sobě,že bych měla být spokojená s tím co mám,že jiný ženský jsou fyzicky týraný nebo mají doma alkoholika a tak. Pořád si říkám,že to ještě jde,ale pak jsou chvíle ,kdy tomu všemu propadnu a bojím se jak to bude dál,abych toho všeho jednou nelitovala,že jsem neudělala nějaký razatní krok už dřív,protože jak píšete mé obavy jsou úplně stejné jako ty vaše,že až přijde mimčo bude to ještě horší, i když mě můj manžel ujišťuje ,že až bude rodina,že to bude jiný,že bude častěji doma a tak dále,ale postupně mu přestávám v tomhle věřit,jo to, že budeme mít zas někde něco přistavěného nebo zainvestovaného ,tomu věřím na 100% ,protože když on se v tomhle směru rozhodne pro nějakou věc,tak to tak je.Dneska jsem mu napsala SMS ,jeslti ho můžu pozvat na večeři a on ,že neví co a jak bude v práci,že mi dá vědět, tak že je jasný ,že se nikam nejde.Ještě jednou mockrát děkuju a musím to začít nějak řešit,ale mám pochybnosti,že z časových důvodů(práce!!)ho nikam do poradny nedostanu,prostě pro něj ztráta času! Přeju hezký zbytek dne. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47158

Mám doma workoholika  ( 6.9.2006 8:56:03 erika )  Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu.Jsem rok vdaná, s manželem jsme se vzali po 10leté známosti, jsme oba stejně staří 28 ,bydlíme ve spol.domác.už 6 let z toho 2 roky v novém domku.(který máme na hypotéku)Manžel má časově náročné zaměstnání(hlavně v létě,kdy je sezóna) a ještě k tomu podnika.Jeho pracovní doba je třeba i 20h denně,několik dní v kuse i o víkendech.Barák máme komplet vybavený a zařízený ,máme velkou zahradu,kterou teď postupně doděláváme,a snad už se to blíží do konce.Problém je v tom ,že se neshodneme co se týče plánování rodiny,dalo by se říct,že mě už biolo.hodiny tykají docela silně(možná je to i tím,že mé kamarádky a naší spol.známý už rodiny mají),každopádně,bych chtěla své první dítě do 30 stihnout a můj manžel,chce až po 30 ,že musí vydělávat peníze aby rodinu potom dokazál zajistit, a pořád to zajištění prodlužuje "ještě rok ,né pak zase tak ještě dva roky říkává"já vím,že dnešní trend s pořízením rodiny je úplně někde jinde,než byl před 10 lety,ale mám strach,aby bylo potom vše v pořádku,abych toho potom nelitovala,že jsem tak dlouho čekala a nebyli kvůli tomu doma zbytečné hádky,že jsme dlouho čekali a teď to nejde.Přitom nám nic co se týče po stránce zajištění bydlení a dítěte nebrání,bydlení máme slušné.Jen manžel pořád honí práci a pořád vymyšlí nové a nové věci ohledně budování našeho domu ,co kde vylepšit a tak.Já už jsem z toho všeho unavená ,chci mít pohodu a rodinu a trochu žít ten normální všední život a né mít manžela 20 h denně v práci ,několik let bez jediného dne volna,když se ho zeptám ať si vezme volno,že pojedeme někam na pár dní třeba na kola na Šumavu,né nevezme,prý to nejde má moc práce,já vím,že hypotéka je hypotéka,že se musí barák platit,ale můj manžel neumí už vůbec žít takový ten prostý normální život,zná jen práci a práci a budování,proto si myslím ,že je totální workoholik,a neumí už vypnout,už ho před prací nic nezastaví,nejdůležitější na světě je práce a budování hmotných statků.Mám z toho obavy co bude dál,prosím poraďte mi jak manželovi vysvětlit ,že práce,peníze a budování není všechno.děkuji.přeju hezký zbytek dne Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47153

Rozvod  ( 5.9.2006 22:14:58 Jenda )  Dobrý den.Jsem ve velice špatné situaci jsme spolu s manželkou již 11 let z toho 5 let manželé a máme 3 letou holčičku.A můj problém je:Ublížil jsem manželce fyzicka a ona se chce nechat rozvést.Byli situace kdy jsem nezvládal stresové záběry(práce,doma atd) reagoval jsem špatně vím to ale čím víc jsem se snažil to řešit tím víc jsem dělal kopance a spíš to bylo horší.Momentálně už měsíc bydlíme oba sami u mě se změnilo hodně naučil jsem se zvládat situace ..řekl bych o 100% lépe mám jiný pohled na svět a na vztah.Rodina byla vždy na mém prvém místě a moc mi chybí,trápím se a vím že jsem udělal chybu a velice mě to mrzí jenže je pozdě ani po měsíci odloučení se u ženy nic nezměnilo je stále jak říká"citově prázdná a ke mě nic necítí" domu chodím za malou a někdy tam jednu noc přespím vše je zdá se v pohodě ale nejni.Nechci ten vztah ukončit moc je obě miluju a nedokážu si život bez nich představit.Psala i psycholožce ta jí řekla aby odešla!A také jí poradila aby jsme si dali min.4 měsíce pauzu.Nevím jestli je to dobré jestli se ještě víc neodcizíme a ona nepozná jak jsem se změnil že chci být jiný člověk!Je mi z toho hrozně na nic.Stále se mi to v hlavě přemílá a nevím co mám Dělat.Jestli se snažit nebo to nechat být a ty 4 měsíce počkat.Náš dobrý kamarád se mi svěřil že když u nich byla na návštěvě tak jim řekla že je na 99% rozhodnuta odejít.Žádný jiný chlap V TOM OPRAVDU NEJNI.Prostě jsem ublížil a tím kalich přetekl.Poradtě jak to dát zpět a má to smysl?Pro mě ano! Děkuji Hozna 27 let. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Rozvod?? (Mirka) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 46985

Kamarádi  ( 31.8.2006 11:15:26 Marcina,1syn )  Dobry den.Muj manzel je skvely clovek,mam ho rada,ale ty jeho kamaradi......Jsme spolu jiz 7let,mame rocniho syna...Manzel ma hodne kamaradu,chodi s nima na pivo,hraje fotbal,to je v poradku,ale kdyz jsme spolu na nejake akci,tak proste musi zustat az do konce-do rana...Je to cim dal horsi,syna nekdo prece ulozit musi,kdyz nemame hlidani a nasledne s nim byt doma.Kdyz je mezi kamarady posloucha je jako beranek,neumi rict ne,nikdy se me nezastane,vzdy je pri nich.Nezda se to ale tech akci behem roku je dost-svatby,narozeniny.....Kdyz se hadame,tak jen kvuli kamaradum.Dokonce manzelovi v noci volaji,aby pro ne prijel,ze se nemaji jak dostat domu,on jede-kdykoli!A ja jsem z toho akorat nestastna...Kamaradi maji na nej velky vliv... Domactnost vcetne zarizovani cehokoliv je na me,splacime barak,takze manzel je vice v praci,abychom to financne zvladli a s nami je malo,pak do toho ti kamaradi...Nic mu nezakazuji,protoze je to jeste horsi-to se mnou pak nekolik dni nemluvi a to me boli!!! Co delam spatne???Manzelovi je 32 a me 30let. Dekuji za odpoved a preji prijemny den... Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 46844

Agresivní kluci  ( 24.8.2006 22:14:11 katka a dva agresivni kluci. )  Milá Elen dekuji za odpoved.napisu ti muj pribeh od zacatku.S manzelem jsme se seznamily v prosinci 2000.v unoru 2001 jsme spolu zacly bydlet.V dubnu 2001 jsme prisly o miminko.Manzel si myslel ze se snim rozejdu.ale ja ho milovala.V cervnu 2001 jsme se vzaly.V cervnu 2002 se nam narodil prvni syn,rok to bylo strasne manzel navstevoval hospody a hral automaty.Doufala jsem ze kdyz se nam narodi dite ze se vse zmeni,ale omyl jen na par mesicu.Jelikoz jsem se bala ze to sama nezvladnu a nemela jsem kam jit zustala jsem snim.Porad jsme se jen stehovaly neplatil najmy a porad jsme se jen hadaly.Nechtene jsem prisla opet do jineho stavu,cely tehotenstvi jsem probrecela chtela jsem jit na potrat ale nez jsem se rozhodla bylo pozde,nemohla jsem se stim smyrit ze snim budu mit dalsi dite..Manzel me slibyl ze se o nas postara,ale zase jsem se spletla.A v rijnu 2004 jsem od nej odesla diky rodicum sehnaly me levny podnajem.Chtela jsem se postavit na vlastni nohy a bylo me lip,ale byvaly manzel se dost casto stavoval za detma a vychovu me kazil.Kdyz jsem rekla treba at da klukovy ponozky tak me rekl on je nechce ja ho nutit nebudu,zaverem teda poslouchal on deti a ne deti jeho.A kdyz jsem ja neco nedovolila tak on to povolil a tim to asi zaclo.Ted je byvali manzel od nas pryč a nestykame se je ve vezeni tak ze mam dost casu na deti a mam hlavne klidnou hlavu.Zacala jsem byt dusledna.Kdyz se vztekaji tak je zavru do koupelny a az se sklidni tak prijdou na starsiho to zaclo trosku platit,ale myslim si ze je kratka doba na to delat zavery chce to urcite cas a pevne nervy,a od zari zaciname chodit do psichologicke poradny.Doufam ze to bude mit nejaky vysledek.Nerada snima nekam chodim.U doktora me nevydrzi sedet u kamaradek se pere a mlati je bojim se ze ztratim i kamaradky protoze se to uci jejich deti od mych.Musim se i priznat ze me spis teda pomahaji a radi me jak na ne.Chce to teda urcite cas a snad to zvladneme.Bojim se ze az byvaleho pusti ze to bude stejne,no musim doufat ze ne.Mam i ja problemy,po vecerech brecim ze to nezvladnu,mladsi Martin 2,5 rocni je horsi,porad me odmlouva ne, ja nechci,ja nejdu apod.jednou vetou me proste vubec neposlechne...Vim hlavne ze to zalezi jen a jen na me ted,a musim hlavne chtit.Je fakt co je byvali ve vezeni je to lepsiTtak to je muj cely pribeh mila Elen,budu cekat ze me zase neco napises hezkeho a podporis me v tom.Dekuji KATKA Odpověď Vaše zkušenosti: Re: nevim si snima rady (petra, dan-2 roky, petr-15let) Napište váš názor, vaše zkušenosti.