| Jana, 2 | 
 |
(22.7.2009 11:24:08)
Mne kdyby vzala babicka dite ven,tak by mi snad ani nevadilo,ze by nic nerekla 
.... ne to je trochu prehnany. Samozrejme,ze by se mela zeptat,jestli muze s malym odjet.
Ja mam zase tchyni opacny extrem. Ta si deti proste nebere, spokoji se,kdyz ji 1x za mesic "pozveme" na jidlo nebo na kafe , je tady hodinu a maze domu. Byla bych strasne rada ,kdyby mi nekdy nekdo pohlidal deti,ale zase nekde jsou hranice.
Mozna by bylo lepsi,kdyby ji to rekl manzel?? Od syna to preci jenom vezme jinak.
|
| terezie + tadeáš 05 + berta 08 | 
|
(22.7.2009 11:31:12)
a co domluvit třeba nějaký pravidelný čas kdy si bude babi malýho brát - babi bude uspokojená že je důležítá a ty budeš mít čas por sebe  a přitom se domluvit že často býváte pryč a tak by jsi ocenila před její návštěvou telefonát
|
| terezie + tadeáš 05 + berta 08 |
|
(22.7.2009 11:34:27)
tak taky se u mamky apod neohlašuji ale zase si říkáme co kdy kdo má a tak vím kdy k mamce nejít - nebude doma či nemá čas a nebo jdeme a jí dopředu řeknu ať klidně jdeme - děti si tam pohrají a my jdeme domů. opačně to nefunguje co by tu taky mamka bez nás dělala že?
ale jestli je dotyčná babička u snachy pečená vařená tak třeba ohlašování jí to torhcu znechutí. myslím že v tomto případě by se asi věta "babi teĎ se mi to nehodí" neujala , asi by babi dělala že eto neslyší
|
| Grainne | 
|
(22.7.2009 11:46:33)
Tedy, coby (možná) brzká budoucí tchýně se snažím vyčíst, jaká být vlastně dobrá tchýně a nějak se mi to nedaří.
Jednou je hlídání moc, jindy zase málo, návštěvy ano, pak zase ne, dárky takové a takové ne.........Všímat si vnoučat ano, potom zase ne, brát, nebrat.
To by ta tchýně musela být chudák Sybilla a všechno vyvěštit, nebo být přizpůsobivou, vděčnou a nenáročnou otrokyní.
Přestávám se tak trochu divit tchýním (a tchánům), když se stáhnou do pozadí a tváří se, že se jich nová rodina netýká, protože opravdu nevím, jak bych se zavděčila, aby to bylo správné, přiměřené a ideální.
Ke všemu nejsem ideální osoba a nejsem si jistá, jestli mi budoucí snacha bude vůbec ochotna tolerovat mou vlastní existenci.
|
| zuni | 
|
(22.7.2009 11:52:17)
Ale ona je ta definice jednoduchá.
Neomezovat svobodu a vlastní úsudek mladé rodiny. Na věcech se domlouvat ( x tchýně vlítne do bytu bez zaklepání...). Pokud tchýně vymyslí nějakou pomoc, nemá jí prezentovat jako jedinou správnou nebo jako jasnou věc, ale zjistit, co si o tom myslí mladí.
Ty detaily, jako hlídat-nehlídat, kupovat-nekupovat, to je zcela na nátuře každého, to se nedá nalinkovat. Ale manipulace, vměšování se, patent na rozum - to dělá neplechu.
|
| terezie + tadeáš 05 + berta 08 |
|
(22.7.2009 12:08:16)
řekla bych že má tchýně je fajn když jí zavolám tak děti pohlídá (sama od sebe ne), místo dárků dávají peníze (sice to není osobní ale bojí se že koupí špatně), když tam jdeem na oběd tak vždy mají něco dobrého pro kluka (a že to není zdravý moc neřeším - ještě abgy chudák zjišťovala co a jak) a sem k nám moc nejezdí (bohužel). ale chápu že mají )úplně jiný styl života - bydlí an vesnici, zvířectvo, pole louky lány
|
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 12:20:21)
Suzann, definice prima, ale ne každý je vzdělán v mezilidských vztazích, ne každý je schopen správně odhadnout u konkrétní osoby (snachy), co bude a co nebude považováno za manipulaci a vměšování.
Takhle trocha tolerance k ne-ideálním tchýním kdyby byla.
Jenomže když se objeví teorie:"Tady velím JÁ" (snacha), tak v pořádku, já coby tchýně si to vyložím tak, že nejsem žádaná jako osoba a na druhé straně jakožto osoba svéprávná a odhadující vlastní cenu osobnosti na určité úrovni, se zase já nenechám vmanipulovat do role poslušné služebnice, která pokorně čeká za dveřmi, až jí bude dítko zapůjčeno na dobu určenou a s plánem a programem k použití.
Tu a tam (těm, které to tak nemají, se omlouvám), mi to tu opravdu připadá, že tchýně má nahradit placenou hospodyni. Jenže tchýně není placená pracovní síla, dále se nějak vytrácí úcta ke starší osobě, která patrně minimálně jedno dítě vychovala k vaší spokojenosti - tj. otce vašeho dítěte, takže lze předpokládat, že děti nehází do pece a netráví jedem na krysy a jaksi právo tchýně na projev vlastní osobnosti se tu snaží někdo polačovat opravdu na úroveň otrokyně.
Někdo by se měl tu a tam zamyslet. Netvrdím, že všechny tchýně jsou alespoň snesitelné, ale.........tchýně je tchýně a hospodyně, nebo chlůva, je hospodyně, nebo chůva. Ta vás poslechnout musí.
|
| zuni |
|
(22.7.2009 12:33:10)
Grainne, co se týče pokorného čekání na dítě - musím říct, že v takové situaci nevím, co se dá dělat. Je půjčování vnoučete někde nějak stanoveno?
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 12:56:09)
"Půjčování vnoučete" bych považovala za urážlivý termín. Dítě není věc, aby se někomu půjčovalo. Dítě svěřujeme a předpokládám, že ho svěřujeme tomu, komu důvěřujeme. Pokud má matka vážné důvody nesvěřovat dítě tchýni (nebo vlastní matce, nebo komukoliv), předpokládám, že ho nesvěří.
Pokud vážné důvody nemá (a boj s tchýní o přízeň syna za vážný důvod skutečně nepovažuju), dítě tchýni svěřuje.
Pokud svěřuje pouze za účelem hlídání, tedy kdy se jí to hodí, protože jde pracovat, protože jde na nehty, nebo s kamarádkami, myslím, že tu je něco blbě. Pokud dítě svěřuje milující babičce a dělá to proto, aby aby oba, vnouče i babička mohli spolu prožívat normální rodinné vztahy - tedy i získávat společné zážitky, myslím, že dělá hodně pro sebe - možná i jako budoucí tchýni, hodně pro babičku dítěte i pro své dítě.
Pak myslím není na místě klást nesmyslné požadavky na vymezený čas, způsob zacházení a stravování, ale dítě svěřit s důvěrou.
Myslím, že většina tchýní není nesvéprávná a nemá v úmyslu dítěti ubližovat, nebo ho odtahovat od matky. Chce si vnouče užívat, milovat ho a třeba i rozmazlovat.
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 12:59:16)
Přičemž možná postačí přestat si drbat vlastní ego, nikdo nečeká, že k sobě s tchýní zahoříte nehynoucí láskou, ale v každém případě je to matka otce vašeho dítěte a ve většině případů milující babička.
|
|
| Lída1 | 
|
(22.7.2009 13:09:00)
Teď jenom k tomu rozmazlování. Já vím - babičky jsou od toho, aby rozmazlovaly - ale upřímně se trochu děsím toho, že když ten náš klučík bude u babičky několikrát za týden, tak z toho rozmazlování moc nadšená nejsem. Když jede dítě k babičce na víkend nebo na prázdniny, nebo se vidí 1x týdně, tak proti tomu nic nemám. Ale když mi naše babička už teď říká, že ho bude rozmazlovat, tak z toho mám trochu strach.
|
|
| Winky | •
|
(22.7.2009 13:12:31)
V zásadě s tebou souhlasím - že tchýně není onuce aby skákala jak mladí pískají. Ale to přece vůbec není nutné. Pokud si obě strany uvědomují že každý má svůj život a pokud něco chci podniknout s těmi druhými je záhodno se jich zeptat na jejich názor nebo jim předložit návrh jak se na to tváří. A pak je vše jasné a můžete fungovat bez výčitek, urážek, povelů apod.
Moje tchyně byla taky zezačátku hrozně hrr, "urvaná" jak píše zakladatelka (první vnouče a ještě k tomu holčička zatímco tchyně měla 2 syny). Taky by si ji pořád jen chovala, sama vozila a mě se na nic neptala. Pár takových návštěv jsem obrečela, pak jsem se ozvala že program máme takový a takový a že do kočárku bude malá zralá v tolik tak jestli si ji chce babi vzít nebo jestli mám jet já, a pak už se to postupně upravovalo. Dneska je to tak že tam můžem sice přijet kdykoliv (začínáme stavět ve stejné vesnici ale na pozemku skoro ještě nic není), ale neznamená to že ona tam bude stát v pozoru u dveří - bývá často v práci dlouho. Prostě se tam nějak zabavíme na dvorku nebo na terase, v kuchyni udělám dětem sváču když čekáme na tátu apod. Když chceme hlídání, zeptáme se - pokud to nejde, řekne mi to. Když chce ona si vzít děti protože má volný víkend, zeptá se mě - když nemáme žádný jiný program, no problem. Jídlo už mi nenutí (dřív stávaly igelitky u dveří abychom si je museli vzít, jen oznámí - máme hodně meruněk, přijeďte si natrhat apod. Jsem moooooc ráda.
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 13:39:55)
winky a ostatní, taky jsem se předem omluvila těm, kdo to tak nemají.
|
|
|
| zuni |
|
(22.7.2009 13:31:07)
Zase nechápu. Psala jsi o pokorném čekání na vnouče před dveřma mladých. To se moc neshoduje se situací, kdy snacha tchýni nedůvěřuje a tudíž jí vnouče nesvěří. To mi zní, jako že tchýně nebude vyčkávat přede dveřmi, jestli se náhodou snacha nerozmyslela, naopak se situací naloží stejně moudře, svobodně a svéprávně, jako ji zhodnotila snacha.
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 13:44:49)
suzann, ono je to poměrně dost těžký, ještě nemáš děti a už kladeš požadavky na chování své tchýně. Což o to, ale na druhou stranu, pokud ona to vyhodnotí tak, že už teď je se svým přístupoem nežádoucí a vycouvá z pozic, bude zase ta špatná, kdo si nevšímá a neřeší.
No a jen tak mimochodem si myslím, že i k vnoučeti je třeba získat vztah, takže i taktní tchýně, která ukázněně vyčkala, až se matka dítka dostatečně nabaží, může narazit - najednou zjistí, že jí kdosi vrazil do ruky jakési vřeštící, pobíhající a v ten okamžik ne zrovna dobře naladěné dítko a od ní se očekává, že se obratem stane milující babičkou.
Tchýně jsou taky jenom lidi.
|
| zuni |
|
(22.7.2009 13:50:20)
Ne, tohle nebyla poznámka k tomu, co chci aby ne-dělala tchýně. To bylo k tomu, co jsi psala ty.
Co se týče mých případných dětí a tchýně, tak já jen vím, že nejspíš nebudu nijak zvlášť chtít dávat děti k tchánům. Nevidím důvod. Požadavky mám snad jen tyto: nechci, aby s dětma v bytě hulili tak jak teď, nechci aby pokud děti budou mít alergii na jídlo, to tcháni přehlíželi s tím, že přeháním, a nechci aby pokaždé když se s vnoučaty uvidí, jim cpali do kapes peníze.
|
| zuni |
|
(22.7.2009 13:51:58)
Totiž co se týče "vpadání" do bytu, tak my s nimi nebydlíme a klíče nedostanou.
|
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 14:24:42)
suzann, no předpokládám, že soudný člověk před dítětem nehulí a řešit peníze v tomto stádiu je trochu přehnané, stejně tak, jako řešit klíče. Klíče se buď vymění vzájemně a pak je to rovnoprávně rozdělené právo vstupovat, nebo se nedávají vůbec.
Jiná je situace při společném soužití, ale tak si myslím, že vstupovat do vztahu a pořizovat si dítě dřív, než jsem schopná si zajistit bydlení, je určitá forma závislosti. Pak zase není divu, že je s nimi takto nakládáno. To je ale o něčem jiném.
|
| zuni |
|
(22.7.2009 14:29:59)
Jo, s "formou závislosti" naprosto souhlasím. Klíče "neřešíme teď", to takhle je nastavené od začátku a tak to i zůstane. Vidíš, vyměnit si je (případně) vzájemně, to mě nenapadlo. Můj manžel má klíče od bytu svých rodičů, já to nechci, on "rozumově" taky ne, ale říká, že kdyby je vrátil, tak by se rodiče urazili a nechápali by to, nebo co. Prej se to u nich tak "dělá" 
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 14:36:25)
suzann, no taky si nebereme nepopsaný list a ledacos " se u nich dělá". Já bych tedy automaticky nepředpokládala, že se někde něco "dělá" s ohledem na jakousi budoucí imaginární snachu, ale že se to v té které rodině dělá proto, že to té které rodin vyhovuje.
Dát někomu klíče je projev důvěry v toho člověka a vrácení klíčů by mohlo být vnímáno jako odmítnutí právě té důvěry a blízkosti. Tvůj manžel přece nepřestane být v jednom přelomovém okamžiku synem svých rodičů bez citu vůči nim a předpokládám, že ani oni ho nepřestanou mít rádi.
|
| zuni |
|
(22.7.2009 14:39:14)
Přelomový okamžik jsou tři roky...?
Láska a důvěra se měří ponecháním cinkajících kousků železa na kroužku...?
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 14:45:24)
suzann, to zní velmi, velmi pohrdavě. Myslíš, že s tímto přístupem se dočkáš něčeho lepšího od druhé strany?
Víš, možná to tak ani nemyslíš, ale z těch pár řádků čiší takové pohrdání vůči citům v původní manželově rodině, že mě až mrazí.
Navíc, city vůči dětem nevymizí na povel, ani ve lhůtě povolené snachou, nebo myslíš, že v určitém okamžiku budeš sama schopná na povel potlačit své city vůči vlastním dospělým dětem?
|
| zuni |
|
(22.7.2009 14:50:32)
Ty říkáš, že bydlení u rodičů, tedy závislost na nich v otázce bydlení, je forma závislosti.
Já mám za to, že po svatbě je vhodné jaksi zdůraznit oddělenost a alespoň vrátit klíče. Mám za to, že oba tyto (řekněme) názory mají hodně společného.
|
| Petra Neomi | •
|
(22.7.2009 15:11:02)
Dospělí lidé nepotřebují demonstrativně vracet klíče a navíc, svatbou přece tvá rodina nepřestává být tvou rodinou.
|
|
|
|
| sovice | 
|
(22.7.2009 14:52:20)
suzann,
Láska a důvěra se měří ponecháním cinkajících kousků železa na kroužku...?
Absolutně jistě ne, ale jedno z měřítek to být může. Svěřuješ tím tomu druhému možnost kdykoliv vstoupit do tvého výsostného prostoru, to IMHO bez důvěry nejde.
Klíče od mého bytu např. nemá můj bývalý, ale má je můj táta, který nám chodí často krmit kočku, když jsme pryč, a taky nás navštěvuje (většinou ohlášeně, ale někdy je tu dřív než já, když jede třeba z práce a nestavuje se domů). Pak je svěřuji sousedce, když odjíždím. Sama mám tátovy klíče a klíče jednoho dobrého kamaráda, pro strýčka příhodu (tak jednou za rok se ozve prosba typu "můžeš ke mně zaběhnout, jestli jsem zavřel okno, jel jsem na dovolenou"). Rozhodně je nemá nikdo, komu nedůvěřuju.
|
| zuni |
|
(22.7.2009 14:58:34)
Tak to jsme asi my jiná rodina. Naši dokonce po mém odstěhování řekli, "pak nám taky vrať ty klíče", jinde by taková věta asi urazila až do nebes  (jestli se nemýlím). Prostě u nás klíče patřily jedině tomu, kdo byt/dům obýval.
My s manželem se aspoň bavíme (ale opravdu v dobrém, nezesměšňujeme, kdyby mě někdo chtěl chytit za slovíčko) tím, že když jdeme ke tchánům, tak zazvoníme a oni nám pak "hubují", že přece máme klíče.
|
| sovice |
|
(22.7.2009 15:06:40)
susann,
ono na ty klíče prostě neexistuje jediný správný postup. A tak je to se spoustou věcí. A tchýně můžou mít zažité jako běžné věci pro nás neběžné. Takže to chce mluvit. Ne čekat, až se někdo dovtípí, a když se nedovtípí, tak trestat.
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 15:35:38)
Sovice - HA, teď jsi na to kápla, nedovtipná tchýně musí býti potrestána!
|
| Hadice a hadi |
|
(22.7.2009 15:46:53)
Já bych hlavně byla hrozně opatrná, při tom vyříkávání. Aby někdo neřekl něco, čeho bude pak litovat. Líbí se mi, co napsala Janina. Až budeme v rolích tchýní, určitě se na "konflikty" budeme dívat jinak.
Takže ano, vyříkat, ale s respektem a slušností.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 15:15:45)
suzann, zase - ne každý potomek si přeje být takto důrazně oddělen.
Nemyslím konkrétně tebe, takže nevztahovat osobně, ale i když z lásky veliké po svatbě zdánlivě na razantní oddělení kývne, může se v případě skřípění vztahu tohle razantní oddělení přihodit na misku vah všech špatností.
Já bych byla opatrná. Je pravda, že může dojít k vyhrocení situace až tak, že je nutné požadovat oabsolutní odtržení od původní rodiny, aby ta stávající vůbec mohla přežít, ale to bych raději považovala za velmi okrajový jev a krajní řešení.
Po mém - běda tomu, kdo by mi odstřihoval mou pupeční šňůru!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tulka | 
|
(22.7.2009 13:50:37)
Grainne,to co píšeš,je určitě pravda,jen mi to nesedí k tomuhle konkrétnímu případu.
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 14:17:53)
Já jsem, pravda, reagovala spíš na diskusi a to na ty příspěvky, co nesouvisí přímo s diskusí, vždycky se to obrátí na stížnosti na tchýně. Někdy jsou oprávněné, ale dost jich je tak trochu bolestínsky ufňukaných na téma zlá tchýně a pak se tu vytváří preventivně nepřátelské prostředí vůči tchýním.
Jinak tchýně zakladatelky mi připadá jako normálně milující babička, která se neostýchá, třeba na rozdíl ode mně, dát najevo své city. Bez přemýšlení chová milované vnouče a patrně ji - ó jak zase bídné, ani nenapadlo, že se to nemá. Tak jí to řeknu, ne?
Taky jsem nijak zvlášť své tchýně a pratchýni nemusela, ale nepovažovala jsem je za osoby dětem nebezpečné, takže mi jejich projevy vůči vnoučatům nevadily.
Taktéž jsem neřešila při hlídání systém jejich domácnosti, nebo výchovný vliv. Nepovažuju za škodlivé, když se děti učí přizpůsobovat se jinému systému a nevidím smysl v tom, narušovat jejich vzájemné sžívání. Patrně nemám vyvinuté to správné mateřské ego, či co.
|
| Tulka |
|
(22.7.2009 14:35:22)
Grainne,to si nerozumíme.Je krásné,když mají obě babičky hezký vztah s vnoučaty,o tom žádná.Já jen nemám ráda to automatické se vměšování do cizích životů.Tam,když si nevymezíš hranice,nevíš,kde to skončí.
Já to zažila u své matky,tak obětavě mi se vším "pomáhá",jen se nikdy nezeptá,s čím chci pomoct a zdali vůbec chci.O tom právě rozhodovala jenom ona.A tohle se mi jeví podobný případ.
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 14:41:16)
Tulko, jsem velice svobodymyslná osoba, tomu věř a přesto v tomto případě s úctou ustoupím a vděčně přijmu i nevyžádanou pomoc.
Je pravda, že jsem v sobě nikdy nebudovala preventivně nepřátelský postoj vůči svým tchýním a i tu legraci s milovaným kloučkem - synkem, nebo vnoučkem jsem přežila. Pravda, tu a tam s tichým skřípením zubů - jako když třeba pratchýně okázala vyžehlila mužovy košile a moje okázale nechala ležet. Narozením pokračovatele rodu se to rozřešilo, tchýně přenesla své city na správné místo a byl klid.
|
| Tulka |
|
(22.7.2009 14:47:54)
Grainne,já jsem taky svobodomyslná a proto říkám,že čeho je moc,toho je příliš
|
|
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(22.7.2009 14:21:28)
Grainne, souhlasím do puntíku 
Jak se blížím do "tchýněcího" věku, začínám o těchhle věcech přemýšlet. Zrovna tuhle jsem na syna (19) koukala a říkala si, ach jo, kam zmizel můj sladký baculatý chlapeček a bylo mi do breku. A pak jsem si říkala, že možná se mi zas chlapeček vrátí v podobě vnoučka. Ale když to tady čtu, tak se toho bojím, být tchyně. Třeba tahle pasíž mě v té souvislosti úplně zabolela: Začalo to tím, že mi řekla, že ona jde za rok do důchodu,a jak se těší,že k nim bude malej chodit, jak tam bude po obědě spát a já můžu klidně chodit do práce. I kdybych nakrásně chtěla chodit do práce, tak už jen z tohohle důvodu prostě nechci- jen proto, že ona si to tak hezky naplánovala.(já vím, co by za to jiné daly) Takže ze mě bude hlouplnoucí matka doma hlavně z důvodu, že nechci, aby to bylo tak,jak si to ona představuje.. Raději si tedy nebudu nic představovat  .
|
| Grainne |
|
(22.7.2009 14:29:56)
Janino, tak nějak. Děsím se toho, že jaksi nebudu schopná uspokojovat beze zbytku požadavky své snachy. Jistěže ji můžu poslat k ďasu čertu i s vnoučaty a vnímat je jako cizí lidi.........no nevím.
Moje matka mi byla vždycky blízká, tchýně samozřejmě ne, ale vždycky a to i po rozvodu, byla a zůstala babičkou mých synů.
|
| JaninaH |
|
(22.7.2009 14:41:13)
No jasně, taky nemůžu říct, že bych svoji tchyni milovala.
Nedávno jsme se s dcerou hrabaly v krabici plné knoflíků a já jsem si vzpomněla, jak mě vždycky štvalo, že když ji babička (tchyně) u nás hlídala, byly potom všude po zemi knoflíky. A dcera mi vyprávěla, jaké s těmi knoflíky hrály nádherné hry, vytvářely celé knoflíkové dynastie a vymýšlely knoflíkové příběhy, dodnes si je pamatuje. V duchu jsem se tchyni omluvila, nikdy jsem jí to neřekla, ale fakt mě štvalo ty knoflíky furt uklízet.
J.
|
| Líza | 
|
(22.7.2009 14:48:23)
Janino, to je moc krásný ;)
Mně přijde, že si tu každá promítá do tchýně zakladatelky to, s čím má vlastní zkušenost - tedy normální a možná více spontánní milující babičku, nebo manipulativní citovou vyděračku. Vzhledem k tomu, že zakladatelka nic nepodnikla v tom, aby si s babičkou řekly, jaká forma kontaktu jim bude vyhovovat oběma, je to všechno jen na úrovni spekulací.
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(22.7.2009 14:35:22)
JaninoH,to je ale právě asi ten omyl co mají tchýně a ty v něm jsi ani ještě tchýně nejsi. Ten chlapeček se Ti nevrátí, bude to chlapeček jiné ženy,která si ho bude chtít užít,pokud právě nebudeš dávat najevo to co jsi teď napsala, tak ona možná nedostane strach a bude Ti vnoučka bez problémů půjčovat,když z tebe vycítí to co jsi napsala,zřejmě natanou nějaké problémy,jejich velikost bude záležet na povaze snachy.
|
| Lenka | •
|
(22.7.2009 14:42:27)
Já nejsem na jedné ani na druhé straně, chápu i to,že se tchýně,potažmo i moje vlastní maminka cítí zkušené a jistější,než já, přitom ale obě rády zdůrazňovali(dnes už jsou děti 3 a 6 let píši spíš o tom prvním roce při prvním dítěti,to je takové citlivé období pro nvoopečené maminky i babičky), jak ony všechno zvládaly samy a bez pomoci a dobře. Myslím,že jde o to dát snaše i dceři,právě ten pocit jedinečnosti, že jsou ony opravdu to nejdůležitější v životě dítěte(respektovat i tu hormonální bouři, na kterou jako by najednou zapomněly,která po porodu a při kojení nastupuje). Já věřím,že většina babiček to nedělá schválně a většinou to dělá i s tím nejlepším úmyslem,ale prostě mají tendence se pořád chovat jako matky k dětem i vnoučatům a to je podle mě ten problém. Vzpomeňte si,jak důležitě jste se cítily po narození prvního dítěte...
|
|
| JaninaH |
|
(22.7.2009 14:51:32)
Lenko, rozumím, to je jasné, že ten vztah bude muset být trochu jiný, že babička je babička a matka je matka. Myslela jsem to spíš tak, že i babička může mít své představy, proto je potřeba komunikovat. Konkrétně můžu říct, že osobně bych předpokládala, že matka, která je s dítětem 24 hodin denně, si od něj ráda odpočine, protože já sem to tak měla, byla jsem šťastná, když mi dítě někdo povozil a já měla chvilku pro sebe. Pokud to moje snacha to tak mít nebude a bude si chtít dítě "užít" 24/7, musí mi to říct. Bude mi to líto, a moc, ale nemyslím, že bych jí dítě brala násilím .
J.
|
|
|
| Aneka_ | 
|
(22.7.2009 14:38:08)
JaninoH - tahle pasáž mne dostala také. Ono já se svou tchýní nevycházela vůbec dobře, měly jsme veliké spory, ale vždy jsem ji respektovala jako matku mého manžela a jako skvělou babičku mé dceři. To, co bylo mezi námi - a že toho hnusného taky bylo- nemělo na dceru a její vztah k babičce vliv, neboť dcera za to nemohla. A ať jsem svou tchýni ráda neměla, dceru jsem jí strkala často, byla jsem ráda za každou chvíli, kdy si ji vzala(neboť zprvu se k tomu vůůůbec neměla) a přeze všechny maléry, které dokázala s dítětem provést, bych nedokázala zabránit styku babičky s vnučkou. Mé osobní spory a postoje nepatří do jejich vztahu. A to by si měla každá snacha uvědomit.Není podstatný zájen snachy, ale dítěte. Tchýně zemřela a ačkoli jsme si opravdu nesedly, jsem ráda, že byla tou rozmazlovací babičkou mé dceři - dcera je malinká a babička ji moc chybí.
PS: ještě se domnívám, že je to hodně dáno věkem.
|
|
| sovice |
|
(22.7.2009 14:38:27)
Musím říct, že v tomto konkrétním případě souhlasím s Grainne a JaninouH (ačkoliv já to snad budu mít jako tchýně snazší, mám dvě dcery).
První a základní je říct tchýni, co konkrétně vadí. Není to jasnovidka. Ale říct je třeba konkrétně - četla jsem zde návody jako "říct jí, že MUSÍ respektovat", to mi nepřipadá jako rozhovor s někým dospělým, ale jako "rovnání dítěte do latě"... myslím, že je třeba říct "babi, mě to mrzí, když přijdeš, hned vezměš malého a odejdeš, pak ani nevím, kdy vás mám čekat zpátky a tak... Prosím tě, dej mi vědět, kdy přijdeš, ať se domluvíme, jak se nám to hodí oběma", nebo něco v podobném duchu. (Neříkám, že tohle bude stačit pokaždé, ale obecně, když se k lidem chováme jako k dospělým, máme větší šanci, že oni odpoví dospělým způsobem, než když se k nim chováme fakticky z pozice rodiče.)
A to s tím natruc zůstáváním doma - no, to se mi taky nelíbilo, je to zakladatelčina vlastní přehnaná reakce. Nejdřív situaci neřešit, nedat babičce najevo, že takhle ne, "aby se neurazila", kumulovat to v sobě a pak ji "vytrestat" je dost pitomé řešení.
Ony ty babičky svá vnoučata obvykle milují, je to pro ně blízký člověk, děti milují babičky... Jsem vděčná své mámě, která si s tchýní dost nesedla, že dokázala "nebýt na koni" a přes očividnou rivalitu nás k babičce vždycky pouštěla a nepokoušela se kontakty ukrátit.
|
|
| Winky | •
|
(23.7.2009 12:19:34)
tak nevím, ale zrovna ta věta co jsi ocitovala mi přijde od tchyně docela drsná - já si představuju že to bude tak a tak a ty to koukej splnit. Takhle to přece nejde, to vyděsí každého že s ním má někdo nějaké plány a on podle toho má skákat a neříct ani bé. Resp. mě kdyby tohle ať už tchýně nebo moje máma řekla, taky bych zaujala obrannou pozici že od plánů s dítětem jsem tady ještě já a že moje představy jsou kapku jiné.
Jestli už to Grainne začínáš vidět "z druhého břehu", pak jsi asi zapoměla jaký je ten první břeh. To že tvoje mateřství je čerstvé, že se s tím dítětem teprve učíš sžívat, potřebuješ si všechno "osahat" a sama sebe vyškolit na pokusech a omylech - a pak přijde někdo vševědoucí a koná tak samozřejmě protože "přece jsem vychovala svých XY dětí tak vím co je správně", "ty s tím naděláš" a jiné perly.
Myslím že když se kdokoli (tchyně, snacha, dědeček či vnuk) umí slušně ZEPTAT (ne předkládat už rozhodnuté věci), a dokáže přijmout i zápornou odpověď (a neurazit se), domluví se s každým.
|
| Grainne |
|
(23.7.2009 12:55:07)
winky, snažila jsem se naznačit, že i tchýně čelí nové situaci a potřebuje ji vyhodnotit, nevím, jestli jsem to špatně napsala, nebo jsi to špatně pochopila, jde o to, že tchýně myslí jinak a pokud chce být alespoň ucházející tchýní, musí rázem přehodnotit všechno, co dosud zažila a prožila. K tomu potřebuje trochu prostoru. To je vše,
Ne že tchýně má vždycky pravdu. Že tchýně je taky jenom člověk.
|
|
|
|
|
|
| Hadice a hadi |
|
(22.7.2009 12:48:07)
Já mám asi ideální tchýni. My se tak 2xročně za ní zastavíme, ukážem děti, ona pošle 2x do roka SMS k narozkám.
Na začátku mi to bylo líto, že je to takové studené, ale odpadají všechny problémy s tím, jestli je něčeho moc nebo málo, co říká, co dělá...
Takže já vyznávám "německý styl".
|
|
|
|
| vojtami | 
|
(22.7.2009 11:52:22)
grainne, konečně je tu někdo, kdo napsal příspěvek, s kterým se ztotožňuji 
mě do práce chodí jedna mladá maminka, a té nic není dobré, nad vším ofrňuje noc, na můj vkus je to prostě nafrněná slepička. její tchýni znám, je to hodná ženská a tak si tak v duchu říkám, že jí docela lituji, protože vycházet dobře s touhle maminkou snad ani nejde....
|
|
| Maryl | 
|
(22.7.2009 12:04:20)
Grainne,
tos napsala moc hezky.Já mám sice zatím ještě do věku být tchýně hodně daleko,ale nemám ráda takové ty trapné vtipy na tchýně atd.Další věc,jednou jsem četla článek,co psala nějaká Němka,že se divila,jak v Čechách všechny ženské očekávají,že jim babičky budou hlídat děti samozřejmě,že v Německu to samozřejmost není,babičky si taky chtějí žít svůj život.Je to fakt těžké,přesně jak jsi napsala.Kde tchýně nemá zájem,je špatná a kde je zájmu moc,taky špatně,to je pak fakt těžké.Super je,když se sejdou dvě rozumné osoby a dokáží se domluvit.Ono nikdo nejsme dokonalý a mezilidské vztahy jsou hrozně náročné,člověk musí být hodně tolerantní a naučit se druhé brát takové,jací jsou.
|
|
| Lenka | •
|
(22.7.2009 12:14:15)
Grainne, já myslím,že tchýně nemusí být Sybila,stačí normální lidská empatie a slušnost. To stejné platí i pro snachy samozřejmě. Obzlvášť v tom prvním roce po narození dítěte by tchýně(a nejen ona) měla chápat, že obzvlášť prvomatka je dítkem posedlá úzkostlivá atd.. Nemám s tchýní větší problémy,i když období po narození malé,bylo taky trošku složitější. Taky mi vadilo,jak mi mimčo bez varování vyrve apod.,ale já se teda ozvala nebo jsem si pro něj po chvilce šla. Stejně tak jako když tchýně začala s tím,že si ji bude brát jeden den o víkendu,tak jsme se s manželem domluvili,že to takhle nechceme,že si malou neužije,když chodí pozdě z práce a že chceme být o víkendu jako rodina. Museli jsme to všechno tak nějak postupně ladit, ona musela pochopit,že nejsem její dcera,která tam dnes už teda velké dítě,odkládala od narození na celé víkendy a vyhovovalo jí to.Já se svými dětmi trávím čas ráda a manžel taky, i když jasně,že občas rádi vyrazíme i na večeři,nebo když je potřeba něco zařídit,nakoupit atd., je super,že je babička k dispozici,aby děti nemusely lítat s náma. Nedělala jsem naschvály, i když jsem si občas doma pobrečela,snažila jsem se to řešit přes manžela,přeci jen to asi vezme máma líp od syna a hodně jsme vyřešily a vylepšily co se vztahu týče. Vždycky je to o komunikaci mezi lidma a o tom,že i když nám pohnutky druhého přijdou nesmyslné(a některé zvyklosti rodiny manžela úplně šílené;-)),tak pokud člověku na vztahu záleží měl by hledat kompromis,neurážet se a snažit se pochopit. Ale bez slušného vysvětlení jak to zakladatelka cítí a vnímá asi její tchýně nepochopí, to by opravdu musela být tou Sybilou;-).
|
|
| hana + rocni dcera | •
|
(22.7.2009 14:56:27)
grainne, je to jednoduche. tchyne nema otravovat a byt tu pro dceru/syna a snachu/zete, kdyz potrebuji hlidat deti.
|
| Blanka | •
|
(22.7.2009 15:43:46)
Trochu zvláštní názor, já vždycky říkám, že babička s dědou se mají s dětmi potěšit, případně pohlídat, pokud sami chtějí, ale děti jsme chtěli my, takže nějaké, jsi babička, tak musíš hlídat vnoučata u nás neexistuje a podotýkám, že je to spíše z naší strany než od rodičů. Nechápu lidi, kteří si pořídí děti a potom nadávají, že babička nechce hlídat. Proč by musela, není to její povinnost.
|
| hana + rocni dcera | •
|
(22.7.2009 15:47:32)
rozhodne tchyni nenutim hlidat, to ona je hrr a ja ji malou nechavam vozit jen kvuli ni, protoze ona chce. ja bych se obesla.
|
|
|
|
|
|
|
|
a nedokážu to dlouho v sobě dusit. Radši si řeknu svůj názor a pak mám klid. 
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)