| ANNAHAM | 
 |
(13.7.2010 14:54:27)
Já jsem dnes začala pročítat diskuze o vztazích dospělých dětí s rodiči a tchány.Taky se totiž nějak "nemůžu najít", chtěla bych být dobrá matka a babička, ale stejně jako vy v tom tápu, na rozdíl od vás už pěkných pár let. Blíží se mi šedesátka, mám dvě hodné dcery,jedna už je vdaná a má dvě děti. Pořád nemůžu najít tu správnou míru jak moc s nimi být, nevím, jestli se jim do života příliš nepletu nebo naopak, jestli se o ně nestarám málo - třeba by pomoc a radu přivítaly. Z přečtené diskuze jsem zatím nezmoudřela, je o "ode zdi ke zdi": buď se těm mladým pleteme do života moc - nebo málo, buď od nich příliš vyžadujeme pomoc - nebo naopak si "schválně" děláme sami věci, na které nestačíme. A nejhorší jsou ty příspěvky, ve kterých se mladí navzájem ujišťují o tom, že se "jim" musí stanovit mantinely, že na "ně" musí být přísnost...Kladu si otázku: to už ze mě taky brzy bude takový překážející ,nerozumný a všem protivný tvor, kerého je třba korigovat? Tyhle mé úvahy vlastně začaly už před lety, když si dcera přivedla domů kluka - taky jsem jako vy nevěděla jakse zachovat, kdaž se mi jeho jednání nelíbilo. A nepotěším vás, dodnes jsem si nenašla tu správnou polohu.
|
| zuni | 
|
(13.7.2010 16:43:35)
Ono by to stačilo číst celé, nevybírat z toho jen ty nepříjemná slova, ale celé jak to začalo.
Vezmu za příklad macešku, včerejší téma:
"loni jsme odjížděli na dovolenou, celá rodina na týden, měli jsme zaplacenou chalupu. Den před odjezdem děda zavolal, že potřebuje očistit střechu. Manžel mu vysvětlil, že odjíždíme na dovolenou, ale hned jak se vrátíme, vezme kluky a střechu očistí. Druhý den volala babička celá zoufalá, ať manžel hned přijede, že děda vylezl na střechu (špatně chodí, má už svoje léta a neduhy, ale "když mi nikdo nepomůže, musím to udělat sám") a že se o něj bojí. Takže manžel musel přijet a pucovat střechu. Oba byli strašně rádi a všude o tom mluví, jak mají hodného syna, a potěšeně se tomu smějí, že ho odvolali z dovolené, protože děda chtěl teď hned"
Takže co myslíš? Nestanovovat mantinely? Nekorigovat? Musí si těžce pohybující se děda udělat tu střechu opravdu hned a sám? Musel na druhou stranu chtít pomoc HNED TEĎ?
To, co se ti na příspěvkách nelíbí, není jen tak ze vzduchu, má to "podstatu" 
|
| zuni |
|
(13.7.2010 16:44:33)
A kvůli tomuhle nejet na dovolenou celá rodina, to si fakt neumím představit 
|
|
|
| Samarlu |
|
(13.7.2010 17:12:08)
Annaham, já se v tom plácám, a to jsi skoro dvakrát starší než já, takže asi nemám dost zkušeností - ale pár postřehů snad ano:
1. Nejhorší jsou slabý místa z dětství - fakt se těžko povznáší nad tyhle křivdy a bolí mě, že mi rodiče nevěří, že to bolí.
2. Docela se osvědčilo si při komunikaci počkat a zkusit si představit, že dotyčný není rodič/tchán, ale někdo cizí, a jak bych to teda řekla někomu cizímu dost jasně a přitom dost slušně.
3. Mí rodiče i tcháni mají charakterové vady. Já taky. Nedá se s tím nic dělat, ale nějak vyjít musíme.
4. Ty charakterové vady jsou docela viditelné někomu, kdo je blíže zná, tudíž nemá cenu se tvářit, že to tak není. Není ovšem uctivé to vytahovat před lidma, co je tak neznají. Vice versa.
5. Mají špatné vlastnosti a udělali spoustu špatných rozhodnutí. Já taky. Odpustit znamená vykročit dopředu. Neznamená to tvrdit, že ty chyby neexistují.
6. Už s nima řadu let nežiju. Není údělem člověka přizpůsobovat se rodičům, ale je potřeba se postavit na vlastní nohy. To, na čem mi záleží, si chci bránit i proti nim. Já jim nechci brát to, co považují za důležité oni. Pokud se neshodneme, škoda, je třeba se podřídit rozhodnutí toho, čí oblast to je. Tzn. moje a manželovo je rozhodování o práci, o výchově dětí, o tom, jak sladíme vzájemné priority - a rodičům z obou stran předkládáme výsledek. Pokud ho nechtějí přijmout, nemusí, ale my se nebudeme přizpůsobovat ve věcech, které jsou pro nás zásadní. Naopak se nebudeme montovat do života jim.
7. Pokud kdokoli (mladý, starý, malý...) chce něco, na co sám nestačí, může dostat jen to, na co stačí oslovený. Např. kdyby tchýně chtěla, abych zvedla a přenesla balvan, nemohu, bez ohledu na to, jestli se urazí nebo jí to bude mrzet nebo jestli si myslí, že je to mou povinností... Když chce mít někdo vyčištěnou střechu a sám na to nemá síly, tak se holt musí přizpůsobit. Pokud naschvál tahá otce od rodiny, vyfás by ode mě ty hasiče, co by ho sundavali. Sorry. Jak se do lesa volá...
8. Moji rodiče se ani jednou s radami do závažných životních situací netrefili. Špatně radili školu, místo k bydlení i to, jestli mi s partnerem bude dobře. Nezlobím se, ale řídit se jimi nemohu, ublížila bych si dost vážně. Oni se za měsíc vybrblali a byl pokoj.
Celý to je asi ne o věku, ale o upřímnosti a schopnosti uznat svobodu bližního, ať už je to rodič nebo potomek. Zní to jednoduše, ale nedaří se mi v tom celej život. A svoboda znamená vlastní zodpovědnost a dá docela fušku. Soužití s druhejma lidma zase znamená, že bude platit, co se dohodlo. Jinak prostě nehraju, nemůžu.
|
| zuni |
|
(13.7.2010 18:38:01)
|
|
| ANNAHAM |
|
(14.7.2010 9:25:23)
Děkuji, dvakrát jsem si tvůj příspěvek přečetla a zamyslela se nad tvými postřehy i tvým hodnocením vlastních rodičů.Zeptám se svých dětí, jak hodnotí své dětství i naše rady do života. To, že si nikdy nestěžovaly ještě neznamená, že bylo všechno v pořádku.Ale budu dost smutná, jesli z nich vypadne podobné hodnocení rodičů, jaké jsi tady podala ty. Zkus se zamyslet i ty, a sice na téma, co na svých rodičích, dětsví a vůbec na vztazích mezi vámi bylo hezké. A nenajde se toho náhodou víc, než toho špatného?
|
| Samarlu |
|
(14.7.2010 10:02:37)
Annaham, určitě ano, ale nemám dnes čas na psaní a navíc jsme dost aktuálně ve velmi závažném sporu. Třeba někdy příště.
Jen jedno - to, že někdo úporně trvá na tom, co mě bolí, je mi docela překážkou pro pozitivní snahu vyzdvihovat to dobré, byť je toho dobrého kopec. Mrzí mě to, ale je to tak.
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(13.7.2010 20:56:02)
Anaham - myslím, že to co ti pomůže je upřímný rozhovor s dcerami. píšeš, že jsou to hodné holky, takže vztyhy máte určitě dobré. my ti tady těžko poradíme, když tvou rodinu neznáme... Měj se.
|
| ANNAHAM |
|
(14.7.2010 9:14:59)
Samozřejmě, že si s dcerami často povídám a řekla bych, že naše vztahy jsou dost dobré a že případné problémy vždycky vyřešíme. Je mi jasný, že nemůžu očekávat nějakou zásadní radu tady na diskuzi. Když jsem psala o svých pocitech, říkala jsem si, jestlipak si vy mladí vůbec uvědomujete, jak těžké je pro zestárlou rodičovskou generaci najít to své správné místo - odpoutat se od toho, že má dospělá dcera je přece to miminko, které jsem přivedla na svět, které na mě bylo závislé, které jsem vychovala , podpororovala v jeho aktivitách i ve studiu a jsem teď šťastná, jaký je z ní člověk. A asi bych podle toho, co čtu ve vašich příspěvcích měla tu minulost (tedy řekněme 25 let svého života od jejího narození až do promoce) kamsi odsunout a vnímat jí teď opravdu jenom jako dospělého samostatného člověka, který má svou rodinu. Věřte, je to moc těžké. A právě v tom se my staří asi plácáme i když se snažíme a víme,že právě tohle po nás chcete.Takže nám ,prosím,odpusťte.Pochopíte to teprve až vám samotným děti dospějí.Měj se a přeji ti ať ti ten život neutíká moc rychle
|
| adelaide k. | 
|
(14.7.2010 11:28:29)
Annaham, nj, jenže všechny tchýně a babičky (a tcháni a dědečci) nejsou jako ty. Kromě takových, kteří to všechno třeba snášejí a zvládají ještě líp než ty, jsou pak takoví kteří to nezvládají vůbec nebo se o to vůbec nesnaží 
Já vím, že je asi těžké číst některé příspěvky zde, ale musíš vzít taky v úvahu, že sem spíš zavítá ten kdo má nějaký problém, než ten kdo si nemá na co stěžovat.
Navíc ono to postěžování ani mnohdy nevystihuje ten skutečný vztah. vysypu ti z rukávu nejmíň deset historek kdy mě z mojí maminky a tchýně málem kleplo a měla jsem chuť vraždit a těžko z toho vyčteš, že mám s oběma supr vztah a že jsou to báječné babičky mých dětí.
Píšeš jestli si uvědomujeme, jak je to těžké... No, ono je to asi dost těžké na obou stranách. Taky jsem strávila sposutu času přemýšlením "jak na to" aby vztahy byly oboustaně úspěšné a příjemné, mockrát jsme něco spolkla a mockrát ustoupila i když se mi vařila krev.
Ono hlavně to "uvědomění" a snaha, musí být na obou stranách jinak je to spíš boj.
|
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(14.7.2010 14:01:10)
ANNAHAM. super názor z druhý strany....
Já třeba nechápu mojí mamku...u segry se staví každý týden...na hodinku a k nám přijede jednou za 1/2 roku s ukecáním...a lhala bych, že mi to není líto..je mi to líto a dost....posledně vedla řeči, že ty děti rychle vyrostli...no můžu za to, že je vidí jednou za měsíc když přijedeme od 8-16h a pak si je bere jednou ročně na 7dní...přece jí nebudu nutit je hlídat, když o ně evidentně nestojí(teda mě to příjde)
Tvrdila, že má máločasu, že musí hodně vařit dědovi..takže už X let když vařím pro nás uvařím víc a dovezu jídlo dědovi taky....výsledek. Loni u nás byli jendou. MAjí auto...oba řidičák a na dojezd k nám 130km....
My k dědovi jezdíme 1x za měsíc a neřešíme, že to je 130km a ..ona tam je taky tak ty klujky teda vidí........když jí řekne teta co jezdí jednou za 14dní...jeďte k Lídě nebo zůstaň doma.....tak jí řekne , že k nám pojedou na svátky na vánoce.....no nebyli tady dobrejch 8let.....ani na skok....
Taky jsem jí nabýdla, že může přijet sama....nepřijede.....to je fakt těžký....
Takže si říkám...segry děti jedou babičku uvidí jednou týdně a my aby jsme se doprošovali....
No tak to jsem se rozepsala...ani jsem nechtěla...
|
|
|
váleček na něj vem, ale když by ti s ním odešla holka, ajko to mají moji tchánovci, tak by ti zbyly jen oči pro pláč
), zbytek by záležel na něm. Nic by se probírat nemuselo. 
Jo a ještě k tomu bydlení, mám kamaráda a ten má opačný problém. taky nevoní rodičům své přítelkyně. On pracuje, ona studuje VŠ a nesmí s ním bydlet, takže oni platí měsíčně 10.000 podnájem slečně (nedostala kolej a z tohohle podnájmu to má 5minut do školy) kde bydlí se 2 dalšíma holkama, zatímco kamarád má pronajatý byt 1+1 za míň, než ona ten jeden byt, takže kdyby bydleli spolu, její rodiče ušetří minimálně 5,000kč měsíčně. Ale asi ta averze proti němu je taky moc velká, protože on přece nemá VŠ, jaká hrůza. 
Pevné nervy přeji 
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)