| Maraska |
 |
(27.5.2010 15:05:05)
Máme doma velmi živého čtyřletáka, se kterým jsou od roka problémy ve vztahu k ostatním dětem, které se polehoučku mírní(bouchání, strkání, kousání, házení pískem). Časem se to zlepšuje, ale vždy se objeví něco dalšího co zkouší. Když v září začal chodit do školky, hned byly problémy - strkal, bouchnul, škrábnul. Takto se choval nejen ve školce, ale i jinde. Nechtěl ani spolupracovat - cvičit, malovat, sedět v kroužku. Postupně se to zlepšovalo, odmala neustále vysvětluju, že to druhé bolí nebudou si s ním děti hrát, že je to ošklivé. On ví, že je to špatné, že se to nedělá. Ale on má den, kdy je hodnej, moc hezky se chová k druhým, až ho cizí maminky na hřišti chválí jak je hodnej, opatrnej k mladším dětem, krásně si hraje a pak den, kdy je neřízená střela - bouchá, hází pískem, kamínky, plácne lopatkou, strčí na skluzavce. Včera jsem přišla do školky a hned mi učitelka hlásila, že byl veliký problém s ním, strkal do dětí, bouchal a dokonce kousl, že chlapeček má otisk jeho zubů na ruce. A to proto, že děti se v šatně strkali, řádili a on jak byl rozjetej, tak kousl (to začal dělat je to cca 14 dní, zřejmě proto, že ho roční bráška 2x trochu kousl). Už nevím co s ním, ví, že se to nedělá, ptám se proč to děláš? A on mi odpoví, protože jsem ošklivej. Když už toho mám dost a vytočí mě, že to znovu udělal, mám sto chutí mu to oplatit, aby věděl, že to opravdu bolí. I když vím, že to není ta nejlepší cesta. Už jsem děsně unavená, neustále vysvětluju a mám pocit, že to nikam nevede.
Ještě musím napsat, že děti má moc rád, jakmile někam jdeme tak hned volá děti, děti, běží k nim, beze studu se přidá k hraní.
Jsme objednáni k psycholožce, už jsme tam jednou byli a tam mi nic nového neporadila, než to co dělám - vysvětluju, hlídám ho, ale stejně se dycky okamžik najde a on něco vyvede. 
Budu ráda za radu jak na něj
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(27.5.2010 15:09:35)
už jsem to tu psala několikrát mě se naopak osvědčuje, když mu udělám to co on ostatním nebo mě. Je to v menší míře, ale on pozná, že to co mu o tom říkám je pravda.
|
| Hilly. |
|
(27.5.2010 15:16:00)
Taky to tak dělám...teda udělala tak třikrát(velmi mírně), příště se to už neopakovalo...Ale tento "drsný" výchovný prostředek je momentálně silně out..Já si ale fakt nevšimla, že by něco jiného zabíralo...Jenom vždycky vidím bezradnou maminku,jak opakuje na písku, "Ale Adámku,nemůžeš tu holčičku kopat do hlavy, ty ty ty"..a Adámek kope a mlátí děti dál 
|
| Barča, M 07 a E 10 |
|
(27.5.2010 15:29:32)
mno nevím jestli je OUT ale nám při výcviku uváděli nastavení zrdcadla jako velmi osvědčenou techniku. Za mě 
|
| Hilly. |
|
(27.5.2010 17:39:54)
Jooo? Tak ono je to i vědecky podložené? O jaký výcvik se jednalo?..Výcvik...to je dobré slovo 
|
| sojka+07+09 | 
|
(27.5.2010 19:08:33)
jinak zrcadlení agresivity agresivitou, když děti se učí zejména nápodobou je přinejmenším diskutabilní. Svoje starší dítě jsem mnohokrát plácla, protože byla reakce rychlejší než můj úsudek a téměř vždy mi bylo vráceno.
|
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(27.5.2010 15:11:06)
Co takhle mu dát na pudel, až zase někoho kousne
Podle některých maminek se tím sice agrese nezmírní, ale nějakým domlouváním taky ne, co jsem si všimla..No nic..jdu se klidit, než tu dostanu virtuálně přes papuli
|
| Maraska |
|
(27.5.2010 15:17:40)
U toho kousnutí to je těžký. Když jsem s ním, tak mohu říct na 90%, že se to nestane. Páč já ho znám a vidím, jak je naložen a nespustím ho z očí a když vidím, že se blíží konflikt, okřiknu ho. Navíc vím, že na zadek u něj akorát vyvolá větší vzdor.
|
| Hilly. |
|
(27.5.2010 17:38:16)
No já se tedy nějakému plácání před ostatními dětmi taky vyhýbám, dítě to ponižuje.Doma se taky snažím, ale občas plácnu..manžel ten tedy malé už "nabacal", já ještě nikdy..a vždycky když zlobí, tak jí řekne, "chceš být bacaná"? A ona, že "nee" a hned je jak milius.
|
|
|
|
| maja + 3 kousci |
|
(27.5.2010 15:17:57)
Ahoj, já mám doma podobné skoro čtyřleté torpédo, akorát v holčičí verzi a s tím,že teda nekouše, ale zase přelézá ploty, skáče pod autobus, ztrácí se na procházce s tím, že hraje na schovku, háže na zem výhradně věci vysoké finanční hodnoty - foťák, brýle... A vědomě, často se kouká, jestli se koukám, dokonce mi i přijde říct, hele mám tvoje brýle, a křup! Je to na palici, nejtěžší je nevyletět, což jaksi dost často prostě nevyjde.
A nic si nenechá vysvětlit. Mě na otázku, proč to dělá, dostala odpovědí: protože jsem hloupá. Nevím kde to vzala, my jí to neříkáme:( Takže zas vysvětluju, že hloupý je jen ten, kdo se nechce naučit nic nového...
Trochu mi pomáhá říct si, že si plní vývojový úkol - třeba když mi "natrhá" kytičku bylinek, které od zimy piplám... nezbývá než vysvětlovat.
A pak mi pomohlo, co řekli psychologové mamince holčičky, která se ve čtyřech, pěti letech šíleně vztekala a protestovala proti mámě a jakýmkoliv jejím zásahům (právě ve školce, nebude se obouvat, nebude se zouvat, nebude dělat nic z toho, co se jí řekne - máme to doma jen trochu mírnější). Řekli jí, že veškeré řvaní a bití k ničemu nevede, ať to přejde, nevšímá si toho. Snadno se řekne, já vím. Mně to teda moc nejde.
No moc jsem asi neporadila, tak snad jen ať víš, že v tom nejsi sama. Držím palce a mysli na to, že nežiješ v Kongu:)
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(27.5.2010 15:21:12)
já teda musím říct, že jak děti nebiju, tak na kousání u dcery se mi jediné osvědčilo, fakt jí vrazit facku. Bohužel :(
NEvymyslela kousání sama, ji kousl synovec, když jí byl necelý rok a začala. Vysvětlování, že to bolí, odvádění pozornosti, hrození, vynadání, vykázání, všechno zabíralo jen na chvíli.
Furt jsem si říkala, kdyby ji tak někdo hryz, protože na to u nás nikdo neměl.
No a jednou hryzla loni staršího bráchu tak, že měl opuchlej palec jak bačkoru.
Byli s manželem v ložnici já v koupelně a ona ho hryzla a manžel jí jen vynadal. Já jsem vylítla a jak jsem uviděla ten palec, tak sem jí takovou vrazila, že měla moje prsty otištění na puse.
Ale musím říct, že už to je skoro rok (bylo jí tehdy přes dva) a od té doby nikoho nekousla v agresi.
Jen když se kočkujou, ale to jen tak naznačuje a blbne, ale hryznout, už fakt nikoho nehryzla.
manžel tehdy mě sjel, že jsem to přehnala a i já se cítila, jako že jsem selhala, ale někdy fakt jedna facka je lepší než milion hodin vysvětlování.
A čtyřletej je dost starej na to, aby věděl, že kousat nemá. Tak ho na to upozorni, že pokud ho uvidíš, jak někoho kouše, tak mu prostě jednu vrazíš a hotovo.
|
|
| Pawlla |
|
(27.5.2010 15:37:27)
Když jsem byla mimino,kousla mě starší sestra do ramene,protože žárlila.Moje dcera zase kdysi ve školce kousla chlapečka co se jí posmíval.Taky se to řešilo,ale pak už to nikdy neudělala.Myslím,že je to v určitém věku normální.
|
| Minie1 | 
|
(27.5.2010 16:06:28)
U nás není problém s mlácením, ale taky veškeré vysvětlování u tříletáka je jak když hází hrách na stěnu. Fakt si přijdu většinou spíš jako krotitel divé zvěře a každý den toho mám dost. Jako já něco řeknu normálním tonem a stylem...třeba najez se, za chvíli jdeme ven...a přijdu, kluk sedí, s prominutím čumí do blba a dělá na mě dojem, že čeká, že mě tím vytočí. Přitom se ven na ty aktivity na které jdeme těší, ale dělá pro mě naprosto nepochopitelné justy.
A tak je to se vším...jde se spát...neee, jde se uklízet hračky...jedině, když uklízím s ním, jinak se ani nehne.
Normální domluva nepomáhá, všechno je ve stresu...fyzické tresty zas tak nepoužíváme, ale oni stejně nezabírají.
Nejhorší je, že po dni takové "drezůry" a více takových excesech mám problém oddělit tohle jeho chování od jeho osobnosti. Tj. jsem už pak na něj chronicky "naprdnutá" a prostě to ze sebe nedokážu po té konkrétní epizodě "sklepat" a za hodinu ho brát zase normálně.
Prostě když jsou takové blokace každý den, několikrát denně...a v podstatě "kvůli prdu", banálním záležitostem typu - odchod, jídlo, spaní, ne kvůli tomu, že by něco moc chtěl a já mu to nedala...už mi totálně dochází trpělivost.
Muž to absolutně nechápe, je s ním až večer dvě hodiny, takže nevnímá den jako řetězec nekončících problémů /jako já/, vidí jen tu konkrétní událost a nezdá se mu to tak podstatné.
Popravdě, ale taky nemá snahu vychovávat, on pomůže po fyzické stránce, ohlídá, ale jde cestou nejmenšího odporu, aby nebylo ze strany syna zle. Taky moc "nevenčí", takže těch třecích ploch absolvuje podstatně mín, než kdyby se musel se synem někam vypravovat.
Fakt bych potřebovala vědět jak na něj. Odreagovat se sama chodím, ale často mě chytá taková deprese, že výchovu prostě nezvládáme a hlavním šéfem kdo všechno "diriguje" je syn. On to samozřejmě nediriguje, já ho k věcem přiměju, nebo je udělám, ale za cenu věčného stresu, dohadu, fnukání.
|
| Minie1 |
|
(27.5.2010 16:14:06)
Když Majo, právě čekat že to všechno přejde samo od sebe se jaksi bojím. Abych nezjistila, že mám šestiletého "fracínka" - berte to s nadsázkou, se kterým už nic nehne, protože jsme nevychytali výchovu.
Ze hračky uklízím pořád já, že se pořád při všem blokuje, ale ted ještě navíc odmlouvá.
Já jsem bezradná s tím, jestli ve třech letech opravdu "nechat věci plynout", s tím, že to přejde, jak je zastáncem můj manžel. Nebo s tím něco dělat, ale teda nevím, co...po dobrým, po zlým, nic nezabírá
|
| maja + 3 kousci |
|
(28.5.2010 13:13:45)
Christino, se zpožděním, třeba si to ještě přečteš: já tu svou cácoru taky sekýruju od rána do večera. Taky nechci mít doma rozmazlence, je to dost těžký - ale říkám si, že to prostě musím usměrňovat pořád dál a při tom čekat. Dost často dostane na zadek, protože u nás je to stejné, jak jsi říkala, už jsem pak na ni naštvaná permanentně. Jenže se nám často stane, že starší řeknu - nedělej to, a ona vzácně poslechne ale sekundu na to to udělá mladší - protože dělá všechno po ní. Takže se neustále okřikujou oba dva. Z trestů se dostaneme maximálně k tomu plácnutí přes zadek, když OPRAVDU NAPOTŘETÍ NEPOSLECHNE, protože když jednoho plácnu, přijde druhej a plácne ho taky, je to věčnej kolotoč.
Ale jak říkáš, zrovna tak si s tím nevím rady. Absolvovala jsem kurzy Respektovat a být respektován a četla všechno možné, a výsledek je stejný - znám spousty rad a pomůcek, ale asi to prostě musíme přežít. Nejhorší jsou ti, co řeknou: jaktože se dostala k lékům, to je nemáš schovaný? mám, na dvoumetrové lednici. A vysvětli někomu, že moje tříleté dítě vyleze na dvoumetrovou lednici. Sama bych nevěřila, nemít to doma.
A s mužským je to totéž. Dorazí večer, já už jsem doběla a on se a děti těší... tak místo aby poslechli a šli si čistit zuby, tak lítaj s tátou v pyžamech po zahradě....
|
|
|
| Maraska |
|
(27.5.2010 17:17:38)
Tak s poslechnutím při oblékání, obouvání, uklízení hraček to je taky problém. Vpodstatě u něj musím sedět a říkat ted si sundej pyžamo, obleč si tričko, slipy, tepláky a pokud se snaží odbíhat, brát si hračku, tak ho zadržím a znovu vrátím k oblíkání. To samý při uklízení hraček. Uklízíme společně a musím taky hlídat, aby dělal to, co má. Je to náročný na čas, mou trpělivost, ale jinak bych mu to mohla říkat 10x a stejně by to neudělal a já bych se rozčílila. Tak doufám, že tenhle postup se vyplatí a časem to s ním bude lepší.
|
|
| Martina + 2 kluci |
|
(27.5.2010 20:04:00)
Nečetla jsem celé, ale mě se vyplatila taktika dětí. Když něco dítě chce, tak to obvykle opakuje tak dlouho, dokud nám nedojde trpělivost. Když se ho tedy na něco zeptám a on mi neodpoví, jsem ochotná to opakovat klidně i 10 min., dokud mi neřekne odpověď. Samo prolínám větou, že dokud mi neodopoví, nepřestanu se ho ptát. Kupodivu i dítěti dochází trpělivost a vždy jsem se dočkala odpovědi. Časem stačí dotaz opakovat tak 3-5x a už raději odpoví, než aby mě poslouchal, teď už jen podotknu, že se budu opakovaně ptát a už mám hned odpověď. Jejich taktiky jsou prostě vychytané  .
|
| maja + 3 kousci |
|
(28.5.2010 13:16:10)
to je dobrý, to asi zkusím... v nejhorším mi přibude jen další rada do sbírky :):):)
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(28.5.2010 9:16:53)
 Já tě chápu... Bojuju se synem ještě stále, je mu devět, začlo to ve čtyřech letech a stále nepřestává, on má ale problémy (především s autoritami) všude kam přijde, ve škole, na kroužkách, ve společnosti.
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(27.5.2010 16:35:41)
ahoj
podle mě vše děláš dobře... vydrž  myslím, že jinak už by byl ok, že se to jen trochu zbrzdilo narozením brášky...
|
| sojka+07+09 |
|
(27.5.2010 19:02:12)
vysvětlování super, neplácala bych na oplátku- to je opravdu u takto impulzivních dětí házení hrachu na zeď a jen začnou oplácet. Ale taky bych začala jinak trestat- strká na hřišti- jdeme okamžitě domů. Praští brášku- musí se mu omluvit a pohladit ho, u nás se v nejhorším zakazuje kroužek nebo jiné činnosti s dětmi- snad jsme to ještě ani nevyužili. Naopak za každý "hodný den" spolu něco pěknýho uděláme, co má ráda- cestou z kroužku si jdeme na zmrzlinu a já zdůrazňuju, že je bezvadná. Když si na hřišti pěkně hraje s dětmi tak jí říkám: vidíš jak si s tebou děti rády hrajou ? To je proto, že ty se tak pěkně chováš k nim. Nebo a to je pro ní vrchol slasti- jdeme na výstavu nebo do divadýlka jenom s ní- tak to se dovede chovat pěkně i několik dní. takže více pochval za dobré dny- nebrat je jako samozřejmost. A taky větší vybití energie pokud to jde, míň televize, víc být venku, míň sladkostí. Zdá se prostě, že tu svojí impulzivitu ovládá jenom napůl a tím,že nejsou všechny dny špatné tak je velká šance, že dozraje.
|
| Winky | •
|
(27.5.2010 22:01:21)
tos napsala pěkně, musím souhlasit ve všech bodech - pochlvala i větší možnost vylítání je podle mě základ, a taky ukončení té aktivity kterou narušuje svým "nevhodným" chováním. Myslím že jen vysvětlování "že se to nedělá" nepomáhá, protože ty děti potřebují ventilovat nějak své negativní pocity (jak by bylo vám kdyby se na vás někdo blbě šklebil nebo vám bral věci), spíš jako pomoct mu najít cestu jak tyhle pocity ventilovat "správně" nebo "vhodněji". Třeba jako "asi tě mrzí že si holčička vzala hračku první a ty sis ji chtěl zrovna vzít na hraní, tak pojď, zkusíme za ní zajít jestli by ji s tebou vyměnila za tvou jinou hračku", nebo "když si nechceš s tím klukem hrát, nemusíš hned na něj házet písek, stačí říct nechci, to přece umíš, ne?".... prostě dávat návody co by dělat MĚLY, ne je jen dirigovat co by dělat NEMĚLY. Já to tedy vysvětluju dost na začátku, potom už stačí jen napovědět - třeba u nás sourozenecká rivalita na jedné houpačce, tak jsem vysvětlovala oběma že se budou střídat v houpání, že nejdřív jeden, pak sleze a zase ten druhý atd, a dneska už zavelím jenom "střídat" a sice s otráveným výrazem ale hned vědí že je na řadě ten druhý. A pak vidím dceru jak vysvětluje kamarádce že se budou "střídat" ony.... zorganizujou si to už samy bez mojí asistence.
Fakt je ten, že sourozenci se navzájem dost inspirujou, i v tom dobrým i v tom nepříšliš dobrým, starší taky odkouká od mladšího kdejakou blbost (cucání palce, rozhazování hraček, tuhle chtěla čůrat pouze do nočníku a ne na záchod atp - tohle ale nepovažuju za zlobení, je to pokus o upoutání pozornosti a když se jí pozornosti dostane, zjistí že to vlastně dělat nechce).
|
| Martina + 2 kluci |
|
(27.5.2010 22:14:27)
Určitě souhlasím. Mám jen k tomu poznámku, že neznám matku, která pouze zakazuje a říká, co nesmí. Je pro matku myslím přirozené, že pořád dítěti vysvětluje co jak je potřeba dělat, říkat, jak se chovat apod.
|
|
|
|
|
| Martina + 2 kluci |
|
(27.5.2010 19:56:59)
Já praktikuji, co děláš jiným, dělám já tobě. Když druhého (nebo mě) kousne, kousnu ho taky, když bouchne, bouchnu ho taky ... Ať si říká, kdo chce, co chce, u mého kluka to zabírá bezvadně. A tady 2x schytal nakládačku, když jiné děti bil opravdu agresivně. Teď má 2,5 a je fakt supr a nemám obavu jít s ním kamkoliv mezi děti, ví, jak se má chovat. Když ho chytne rapl, tak mu jen v klidu řeknu, ať si dělá co chce, však ví, že já udělám to samé a dává si bacha. Neuznávám, že kluci jsou holt kluci a je normální, že ostatní bijou a koušou. Pro mě je to jednoznačně nezvládnutá výchova. A pokud někdo namítne, že mám klidného kluka, tak mohu ujistit, že takového akčního kluka jako mám já, tady nikdo v okolí nemá a sklízím úspěch od ostatních maminek, že jsem jej vůbec zvládla.
|
| zolynka |
|
(27.5.2010 20:02:56)
podepisuju se jako speciální pedagog pod názor sojky a doporučuju přečíst si knihu od doktorky Pekařové!! Je čtivá a přínosná :)
|
| Martina + 2 kluci |
|
(27.5.2010 20:38:25)
Knih bylo je a bude, co tam je napsáno dnes za pár let zcela změní. Každá min. průměrně inteligentní matka by se měla chytnou svého selského rozumu a podle toho jednat. Každé dítě je jiné a jen ona ví, co na něj platí a co ne. Matky jsou zblbnuté přehršlem metod a pak si přijdou špatné a nejisté a to bych viděla jako hlavní problém dnešní doby - nejistota matek v oblasti výchovy.
|
| Pawlla |
|
(27.5.2010 20:41:25)
Martino,přesně.Vždyť každé dítě je jiné a něco jiného na něj platí a na to musí každý rodič přijít sám,z knih to nevyčte.
|
| sojka+07+09 |
|
(27.5.2010 20:55:36)
holky s názorem, že selský rozum bývá ten nejlepší hodně souhlasím. Akorát, že dřív se žilo v širších společenstvích a matky měly hodně rad, hodně šancí na korekci svojí výchovy ze stran příbuzných. Dneska je doma matka sama se dvěma dětmi a holt si na to musí přijít sama. A ne každá je taková osobnost, že by uměla být dokonalou bezchybnou maminkou. A tady přichází do hry ty knihy- a selský rozum má být tím, který z těch knih- zkušenějších pedagogů vybere tu správnou metodu. Četla jsem toho hodně a s některými teď moderními metodami souhlasím jen částečně- například respektovat a být respektován je pro mě jen v něčem. Ale Matějčka považuju za svůj celoživotní vzor (jsem jeho žačka) a řídím se tím, co napsal. Říct, že knihy jsou špatné, zvláště tam, kde si autorka neví rady je celkem zjednodušující.
|
| Pawlla |
|
(27.5.2010 21:08:38)
Sojko,knihy nejsou špatné,to netvrdím a Matějčka mám taky ráda.Problém je v tom,že autor nezná Tvé dítě,to znáš Ty.Proto by měla být kniha o výchově brána jen jako inspirace a hlavní slovo by měl mít selský rozum.
|
| sojka+07+09 |
|
(27.5.2010 22:02:39)
no však si myslím Pawlo vůbec neodporujeme Akorát co má holt ženská dělat, když se s danou situací setká poprvé- sáhne po knize- dřív by se někoho zeptala. Dokonce jsem snad včera četla o Gorilách- jak byla ta matka tří opiček v pražské zoo jako prvomatka furt nervní a napjatá a se spoustou věcí si neuměla poradit a až se třetím opičátkem jí to konečně docvaklo a je v klidu.
|
|
|
| Martina + 2 kluci |
|
(27.5.2010 22:10:08)
Neexistuje dokonalá a bezchybná matka. Dokonalost neexistuje a neměli bychom ji chtít dosáhnout, to by bylo spíše ke škodě. Já udělala chyb spoustu, některé už dokonce neopakuji  , ale stále si připadám jako dobrá matka. Mám sebevědomé, šikovné, spokojené a smějící se děti a to nás ještě čeká společných chyb .
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)